Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-5. kapitola

26. července 2009 v 16:24 | Ell :) |  Tajemství nebe

Tak 5.kapitola spatřila světlo světa!
Tentokrát něco z Isabellina života.

Díky moc za komenty. Fakt si toho vážím, takže neváhejte a pište určitě další.















5.kapitola - Pomocnice lékaře


Nadešel den, kdy jsem poprvé měla jít s Carlislem za nemocnými. Byla jsem nervózní a trochu jsem se i bála toho, že Carlisla zklamu. Když jsem s Carlislem jela v kočáře, poznal na mě, jak jsem nesvá. Uklidňoval mě, že to zvládnu, že dnes má na programu jen pár návštěv u pacientů, kteří nemají žádnou nakažlivou chorobu a většina z nich se už uzdravuje. Dojeli jsme do mého rodného města před zámožně vypadající městský dům. Carlisle vystoupil a pomohl mi ven


Vystoupali jsme po schodišti k domu a Carlisle zaklepal klepadlem. Za nedlouho se dveře otevřely a zpoza nich vykoukla mladá (podle oblečení) hospodyně. "Dobré ráno, slečno. Jsem doktor Carlisle Culen a tohle je má dcera Isabella. Vaše paní nás očekává." promluvil Carlisle se svou obvyklou zdvořilostí. Hospodyně nás pustla dovnitř a zavela do pokoje své paní, která odpočívala natažená na pohovce. "Dobré ráno, paní Greenová. Jakpak se vám dnes daří? Vypadáte báječně. Dovolte mi vám představit mou dceru Isabellu."ukázal na mě a já popošla k pohovce, abych paní Greenové mohla potřást rukou. Chytla mou ruku a nechápavě se obrátila na Carlisla. "Vy máte dceru, doktore Cullene? Že jste se dříve nezmínil, že máte doma takhle pohledné děvče." "Víte, Isabella ve skutečnosti není moje pravá dcera, před necelým rokem jsem ji adoptoval." "Opravdu? Já jsem si hned říkala, že vám není moc podobná. A jakpak jste na ni narazil?" Začala vyzvídat paní Greenová a Carlisle byl nucen ji od začátku vyprávět celý příběh. Strávili jsme u ní něco přes hodinu, i když ji Carlisle dal jenom nějaké léky a poučil ji, jak často je má brát. Další kontrolu provede za týden. Mezitím mi Carlisle všechno trpělivě vysvětloval a poučoval mě, jak mám co zapisovat do listin pacientů, které si pečlivě vedl. Poté nás hospodyně vyprovodila ven a my nasedli do kočáru a jeli k dalšímu domu.

Zhruba v tomhle duchu se to neslo asi 4 hodiny. Carlislovi pacienti nebyli jenom bohatí, ale i chudí. Od těch Carlisle nikdy nežádal žádné peníze, tak nás vždy aspoň pozvali na šálek čaje. Během 4 hodin jsme navštívili 6 nemocných a já se pomalu začala orientovat aspoň v zapisování do listin. U každého nemocného mi Carlisle vysvětloval všechny důležité faktory nemoci, kterou pacient trpí a já se pokusila co nejvíce si toho zapamatovat. Byl velmi dobrý lékař a pro mě také učitel.


Když jsme navštívili posledního pacienta nastoupili jsme do kočáru a vydali se zpět na panství, abychom se mohli najíst a já abych si mohla trochu odpočinout. Odpoledne jsem spolu s Hilary četla a vyšívala.

Nějak takto probíhala většina mých dnů a já byla spokojená. K pacientům jsem chodila s Carlislem tak dvakrát do týdne. Jinak jsem svůj volný čas trávila projížďkami po okolí, četbou, vyšíváním.

Jednoho dne mi Carlisle oznámil, že další den k nám poprvé přijde učitel. Ten měl mě a Hilary učit francouzsky, španělsky, hrát na klavír a malovat. Už jsem se moc těšila, hlavně na malování a hru na klavír. Z francouzštiny a španělštiny jsem měla trochu strach. Hilary to měla naopak a tak jsme se vzájemně uklidňovaly.

Nadešel den příjezdu učitele. Seděli jsme v místnosti, kterou jsme používali jako učebnu, kde byl i klavír. Někdo zaklepal a my jsme vyčkali, až očekávaný host vstoupí. Dveře otevřela Anna, která na nás mrkla a nechala vstoupit nejdříve Carlisla a potom i asi 45 letého pána vysoké mohutné postavy. Měl černé vlasy, hnědé oči a pod nosem knír. První proběhlo představování a povídání. Potom nás začal vyučovat. Nejdříve jsme se učili francouzsky, hrát na klavír a nakonec malovat. Říkal, že španělsky nás začne učit až později, aby toho na nás nebylo moc. V podobném duchu to probíhalo každý den, kdy k nám přišel. Byl přísný, zato nás toho hodně naučil.

Jak jsme předpokládali, Hilary vynikala v jazycích, takže se mohla začít učit španělsky dříve než já. Já zase byla lepší ve hře na klavír a malování, takže se pan učitel rozhodl mě učit hrát i na housle. To mě bavilo ještě víc, než hra na klavír.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Astirie Astirie | 26. července 2009 v 20:35 | Reagovat

Ty jo krasny .. jsem zvedava jestli se tam case objevi i nekdo dalsi z Cullenovi rodiny, myslim ze Stmivani ...
Moc se mi tahle povidka libi .. je opravdu povedene a hodne zajimava ..
Jenom nechtela by jsi jednotlivy povidky delat delsi .. :) hrozne rychle to prectu a pak je mi to lito, musim cekat na dalsi dlouho :) ...
Dneska jsem sem chodila asi tak po 2 hodinach se koukat jestli tu uz neni dalsi dilecek :)
Moc se tesim na pokracko ...
Doufam ze sem das brzy dalsi ...
Jen tak dal :) :) :) .. tleskam ti :)

2 Ell :) Ell :) | 26. července 2009 v 21:16 | Reagovat

Astirie: Určitě se tam objeví další Cullenovi, a už dost brzo :)...
No, tak já můžu přidávat dílky rychleji, mám napsané něco dopředu, ale pak může nastat situace, kdy pak budeš muset čekat ještě dýl, protože nebudu stíhat. Ale jako můžu psát delší kapitoly. Ale promiň, ty co už mám přepisovat nebudu. Nejsem blázen :)

3 Astirie Astirie | 27. července 2009 v 9:59 | Reagovat

Ell:To jsem rada ze se tam objevi ... :)
To ja si klidne potom pockam kdyz budu vedet ze teprve pises :) .. no jo jsem hrozne zvedavy clovek ...
To ani nechci aby jsi to prepisovala ... taky nejsem zas takovy magor :) to byl jen takovy napad do budoucnosti :) :) :)
Tesim se na dalsi dilek :) jsi skvela spisovatelka :)

4 Astirie Astirie | 27. července 2009 v 10:00 | Reagovat

Moje povidka proti tve nema absolutni sanci :) ... :)

5 Ell :) Ell :) | 27. července 2009 v 10:10 | Reagovat

Astirie: Tak dík za nápad. Klidně můžeš navrhovat i další....budu rada :)
Kde můžu najít tvojí povídku? Ať to můžu posoudit sama. Jako ne že bych ti nevěřila, ale myslím, že se na své dílko díváš moc kriticky. Třeba já jsem si o téhle povídce myslela, že se to nebude nikomu líbit a jak vidíš, tak sem se pletla.

6 Astirie Astirie | 27. července 2009 v 10:20 | Reagovat

Tak to jsi vazne myslela spatne .. mne se libi moc :)
Moje povidka je na obsessionu ... tam kde jsi davala tu svoji webovku ... www.obsession-of-twilight.blog.cz nebo na www.stmivani.eu :) .. a jo ver mi je hrozna :)

7 Astirie Astirie | 27. července 2009 v 10:21 | Reagovat

Jo a jmenuje se Dvě rodiny :) na to jsem zapomnela :)

8 Ell :) Ell :) | 27. července 2009 v 12:29 | Reagovat

Astirie: Měla jsem pravdu. Díváš se na svojí povídku moc kriticky. Mě se líbí...je super! :)

9 iva iva | 31. července 2009 v 16:11 | Reagovat

super

10 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 11:31 | Reagovat

Opět dokonalý..nemám slov!!;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama