Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-6. kapitola

27. července 2009 v 16:15 | Ell :) |  Tajemství nebe

6. kapitola!!!
Konečně se děj začíná trochu víc rozjíždět!

Doufám, že se bude líbit. Prosím o komenty!
Vaše Ell :)















6. kapitola - Příjezd královské rodiny


Bylo 21. října 1834 a já oslavovala své 16 narozeniny. Ode dne, kdy zmizel Emmett uplynuly přesně 4 roky, 2 měsíce a 15 dní. Carlisle mou oslavu chtěl pořádat ve velkém stylu, chtěl pozvat plno vážených rodin, které jsem ani neznala. Já se tomu moc bránila a nakonec jsem ho přesvědčila, že oslava proběhne jen s lidmi z jeho panství.
Od Anny a Julie jsem dostala obrovský dort zdobený mnoha malými růžičkami. A společně s Hilary mi dali náhrdelník, náušnice a prsten. Všechno bylo z bílých "perel". I v prstenu byla místo kamínku vsazená "perla". Tom, John, James a Max mi každý dal kytici a společně ještě nové sedlo na mou klisnu Tess. A Carlisle? Ten mi toho dal opravdu hodně. Koupil mi housle, protože do teď jsem hrála jen na učitelovy, poté mi dal dvoje nádherné šaty na běžné chození a ještě další troje plesové. Chce totiž letos na svém panství pořádat ples a podle jeho mínění prý budeme i na nějaký pozváni. Byla to nádherná oslava. Povídali jsme si, tančili a smáli se.

Jednoho rána ke mně do pokoje vtrhla Hilary, i když bylo teprve 6 hodin. "Bello, vstávej, vstávej! Musím ti okamžitě něco povědět. Tomu neuvěříš!" Ještě jsem ani pořádně neotevřela oči a už mě za ruku táhla ven z postele. Posadila mě na sedačku, sedla si vedle mě a vzala mou ruku do své. "Zítra na nedaleké panství přijede královna se svými syny. Naposledy zde na svém panství sídlili asi před 4 lety." Královskou rodinu už jsem jednou za svůj život viděla, tedy jen krále a královnu. Bylo to ten den, kdy mi navždy zmizel Emmett. Před dvěmi měsíci se po celém království držel hluboký smutek. Příčinou byla smrt krále. Zesnul ze dne na den na infarkt, jak prohlásili královští lékaři. "Víš ty vůbec, co to znamená?" Vyrušila mě z mého přemýšlení po chvíli Hilary. "Ne, ale ty mi to určitě ráda povíš, co?"usmála jsem se na ni. Podívala se na mě pohledem, který říkal, že je to přece úplně jasné. "To znamená, že budete s panem Carlislem pozváni na mnohem více plesů, než s kolika počítal. Není to úžasné? Princové Edward a Daniel jsou prý neuvěřitelní fešáci. Edward je prý trochu arogantní, ale kdo by mohl být drzý a panovačný k tobě a tvé kráse? Mladší Daniel je prý dokonalý gentleman a má prý i velice milou povahu." "Hilary, nemyslíš si ale, že se sem nepřijeli radovat a pořádat plesy, ale spíš truchlit za manžela a otce?" "To je sice možné, ale alespoň jednomu plesu se určitě královna nevyhne. Ví, že se to od nich očekává a taky. Královna plesy miluje." Usmála se na mě a začala mi chystat šaty, oblékat mě do nich, česat a samozřejmě celou dobu brebentila o královské rodině.

Příjezd jejich Veličenstev vyvolala velkou vlnu překvapení a nadšení a to nejen na našem panství, ale i po širokém okolí. Mluvili o tom úplně všichni: všichni z panství, lidé ve městě, naši pacienti, prostě všichni.


Bylo asi měsíc po příjezdu královny, když za mnou do pokoje, kde jsem hrála na klavír, vtrhla Hilary s rozzářenou tváří. "Neuhodneš, co se právě stalo!" "Ne, to asi ne, tak mi to pověz." Právě přišel posel z královského sídla a přinesl pro tebe a pana Carlisla pozvánky na ples. Bude se konat na jejich panství za dva měsíce. Tři dny před Štědrým dnem. A začala brebentit, které šaty by bylo nejlepší si obléct, co by mi měla učesat, který náhrdelník a náušnice by se k těm a oněm šatům nejvíce hodily. Ze začátku jsem ji poslouchala a snažila se ji zkrotit, že ples je až za dva měsíce. Ta mě ale okamžitě spražila. "Bello, taková významná událost. To nesmíš brát jen tak na lehkou váhu. To se musí všechno dopředu nakoupit a nachystat." A znovu se začala rozplývat. Zapřísáhla se, že musí zjistit, jakou má princ Edward nejoblíbenější barvu a že takové šaty prostě musím mít. Já ji přestala poslouchat a znovu začala hrát.

Uplynuly dva dny od přijití pozvánek na ples a já čekala, že nadšení opadne. Nevím, jestli to bylo možné, ale o plese se mluvilo čím dál víc. Zrovna jsem cvičila na housle, když jsem slyšela, jak někdo zběsile buší na vstupní dveře. Za chvíli Anna dubala do schodů a už z dáli volala. "Pane Carlisle, pane Carlisle." Já jsem se lekla, co se stalo a tak jsem vyšla z pokoje. To už Anna na chodbě rychle něco vysvětlovala Carlislovi s hrůzou v očích. Potom se vydali chodbou ke schodišti. Když mě Carlisle zahlédl jen na mě zavolal. "Jedu ke královně, spadla z koně, musím ji ošetřit." "Nemám jít s tebou?" "Ne, to zvládnu a pojedu jen na koni, abych tam byl rychleji." "Dobře." Zašla jsem zpět do pokoje a předstírala, že si čtu. ve skutečnosti jsem přemýšlela, zda se bude ples konat, když je královna zraněná. Na venek jsem sice působila, že mě ples nezajímá, ale musím přiznat, že jsem se těšila. Byla jsem zvědavá, jak to vypadá na královském sídle, chtěla jsem vidět královnu v nádherných šatech z blízka. Přála jsem si vidět, jak spousta tanečních párů ladně kloužou po parketu. Chtěla jsem si s Carlislem zatančit na pravém plese. A v neposlední řadě jsem byla zvědavá na prince. Jakmile se Hilary dozvěděla, že přijedou do těchto krajů, básnila o nich od rána do večera a tak i mě popadla zvědavost. Z mých myšlenek mě vytrhla Hilary, která vpadla do pokoje a okamžitě začala, jestli už jsem slyšela tu strašnou zprávu. I když o té nehodě nic nevěděla, začala dělat z komára velblouda, jak bylo jejím zvykem. Také se začala strachovat o ples.
Nakonec jsem ji přesvědčila, abychom si šly opakovat francouzská slovíčka. Souhlasila a já jsem byla šťastná, že zaplníme čas, než přijede Carlisle a řekne nám, co se vlastně stalo.
Bylo kolem 10 hodiny a Carlisle pořád nikde. Chtěla jsem jít už spát a tak jsem se šla umýt, převlékla jsem se do noční košile a zalezla do postele, kde jsem téměř okamžitě usla.

Ráno jsem se probrala a vzpomněla si na události předešlého dne. Chtěla jsem vědět, co se vlastně stalo a tak jsem se rychle oblékla a učesala a spěchala dolů na snídani. V jídelně seděl, jak jsem doufala Carlisle a už snídal. Sedla jsem si naproti něj a popřála mu dobré ráno a dobrou chuť. Mezitím už mi Anna začala servírovat snídani. "Carlisle? Jak je na tom královna?" "Musím přiznat, že to musel být ošklivý pád z koně. Údajně se ji splašil kůň a shodil ji ze sedla. Má otřes mozku a nadvakrát zlomenou nohu. Budu ji teď muset pravidelně navštěvovat, dokud se její stav nezlepší." "To je mi líto." "Neboj se, není v ohrožení života, když se bude držet mých příkazů, za dva týdny bude mít hlavu pořádku. Léčení té nohy sice potrvá dýl, ale také se z toho dostane."

Carlisle jezdil ke královně co druhý den. Za týden po nehodě za mnou přišel Carlisle zrovna, když jsme se chystala cvičit na housle. "Bello, mohl bych tě požádat, abys se mnou zítra jela ke královně? Potřebuji tvou pomoc." "Jistě. Pojedeme na koních nebo v kočáře?" "V kočáře potřebuji toho hodně s sebou a na koních bychom to neuvezli. Myslím, že tam strávíme dlouhou dobu, proto vyjedeme v osm hodin." "Dobře budu připravena." Po tomto rozhovoru odešel a já hrála na housle.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Astirie Astirie | 27. července 2009 v 20:25 | Reagovat

Ty jo bezva :) uz se nemuzu dockat pokracka ..
Konecne se tam neco zajimaveho stalo .. ne ze by to pred tim nebylo hezke cteni ale ted jsem hrozne zvedava jak to bude vypadat na kralovskem panstvi a jak potom bude vypadat ten ples ...
Tesim se na pokracko :)

2 Monulinka Monulinka | 28. července 2009 v 12:48 | Reagovat

dalsi!!!dalsi!!!klasa!!klasa!!!

3 iva iva | 31. července 2009 v 16:18 | Reagovat

jj sem taky zvědavá jak se to vyhrotí...a co ten Edward

4 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 11:37 | Reagovat

Šmarja..to je ale napínavý..musím si jít přečíst další kapitolu..sem zvědavá..xoD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama