Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-8. kapitola

28. července 2009 v 20:13 | Ell :) |  Tajemství nebe

Pozor, pozor!!! 8. kapitola!!

Doteď jste mohli pozorovat děj jen z Bellina pohledu. Přichází změna! Doufám, že ji uvítáte s otevřenou náručí. Tak je tu historicky poprvé kapitola z Edwardova pohledu! ;)

Protože je to jejich první střetnutí napíšu to nejspíš i z Bellina pohledu a možná i z pohledu Carlisla nebo královny. Tak napište do komentů, jestli byste o to měli zájem.

Tak doufám, že se vám bude líbit.









8. kapitola - Kráska



Edward:

Sakra! Slíbil jsem včera matce, že ji donesu nějakou knížku. Musela o to požádat mě, jako bychom neměli dost sloužících. To mi ale dělá naschvál. Jen mě chce zdržovat od lovu. Spěchal jsem do knihovny a popadl žádanou knihu. Schody do knihovny jsem bral po dvou. Služebnictvo by se za mnou ohlíželo, kdyby nebylo na mé chování zvyklé. Dorazil jsem před matčin pokoj a už jsem se chystal zaklepat a rychle vtrhnout dovnitř, jak bylo mým zvykem. Těsně před tím, než se má ruka dotkla dřeva dveří uslyšel jsem okouzlujíci hlas, pravděpodobně mladé dívky. "Carlisle, ten obvaz patří zde?" Matka říkala, že bych se už měl poohlížet po své manželce, abych se mohl chopit vlády, ale mě dívky zatím nezajímaly. Tento hlas mě však ihned zaujal. Byl jsem zvědav, jak vypadá dívka, které patří tak milý hlas. Zaklepal jsem a vyčkával na vyzvání. Matka se ještě ptala o dovolení a podobné nesmysly. "Už včera jsem ho poslala, aby mi z knihovny přinesl jednu knihu. On ale myslí na jiné věci, jako je třeba lov a ne na svou nemocnou matku. Většinou je tak roztěkaný, že se divím, že už nevtrhl do pokoje, jak je jeho zvykem." Jistě, matka mě opět pomlouvá. Nejsem roztěkaný, jen nechci celý život prosedět v luxusních palácích. " Bude nám spíše potěšení setkat se s princem, než aby nám to překáželo." Odpověděl mužský hlas. Pak už jsem slyšel jen matčin hlas, jak mě vyzívá, abych vstoupil.

"Dobrý den, matko." Začal jsem hned, ať to mám co nejdříve za sebou. Chtěl jsem pokračovat, že jsem ji přinesl knihu, položit ji na přikrývku, políbit matku na čelo a zase odejít. Můj pohled ale spočinul na neznámé krásce. Má ústa se nekontrolovatelně otevřela a já se musel hodně rychle vzpamatovat, abych je dokázal zas zavřít. Stála tam v ne moc honosných červeno bílých šatech, které na ni ale vůbec nevypadaly obyčejně. Byla malé postavy a hubená, ale nadýchané šaty tento fakt celkem úspěšně maskovaly. Perfektně ji seděly. Hnědé vlasy měla téměř rozpuštěné, až na dva stočené pramínky, které vedly dozadu hlavy. Její pokožka byla bledá, ústa plná a malý nosík. Oči měla sklopené k zemi, ale po chvíli se na mě podívaly hluboké čokoládové oči zkrášleny dlouhými řasami. Edwarde dýchej! Přikázal jsem si.

Vzpamatoval jsem se, až když jsem uslyšel matčin hlas, který na mě volal. " Edwarde? Edwarde, jsi v pořádku?" Otočil jsem se na ní. Ona se na mě jemně usmívala s chápavým pohledem. Nevěděl jsem, co její pohled měl vyjadřovat, ale teď jsem neměl čas to neřešit. "Edwarde, dovol, abych ti představila doktora Carlisla Culena a jeho dceru Isabellu." Znovu ten pohled. "Těší mě, doktore?" Vzájemně jsme se uklonili a podali si ruce. Nebyli si vůbec podobní. Nejspíše byla po matce. Potom jsem přistoupil k ní a zahleděl se jí do očí. "Slečno Isabello, dovolte, abych se představil. Jsem princ Edward VI." Čekal jsem, až ke mně nastaví ruku, abych ji mohl políbit, ale ona to neudělala. Podíval jsem se jí nechápavě do očí. Ona se dívala do těch mých. Málem jsem se v nich utopil. Potom se rychle poklonila. Asi si myslela, že na to čekám. Jen jsem se usmál a chytl něžně její ruku a ještě něžněji ji políbil. Její pokožka byla tak hebká. Chtěl jsem se jí znovu podívat do těch studánek plných čokolády. Ona ale měla sklopený zrak k zemi a na tvářích ruměnec. Ten ji neuvěřitelně slušel. Její oči se ke mně nevrátily, a proto jsem se otočil na jejího otce.


"Velmi mě těší. Vy jste jistě ten lékař, který tak starostlivě pečuje o mou matinku?" "Nás také těší. Ano, to jsem já. Dnes mi přijela pomoci i Isabella." "Pomoci? To znamená, že je také lékařka?" "To sice ne, ale je to má pomocnice." Obdivně jsem na ni koukl a ona opět sklopila zrak a začervenala se. "A jak vypadá zdravotní stav mé matky?" "Otřes mozku Její Veličenstvo už téměř opustil a noha se zotavuje také velmi dobře. Ani jsem nemusel rozbíjet sádru." "To je velmi dobře." Tvářil jsem se, že vím, co to je sádra, ale hádal jsem, že to pravděpodobně bude ta bílá tvrdá látka na matčině noze.


"Abych nezapomněl. Donesl jsem vám, matko, tu knihu, kterou jste si žádala." Přistoupil jsem k matčině posteli a knihu položil na pokrývku. Chtěl bych tu s krásnou Isabellou ještě strávit nějaký čas, ale na nádvoří už mě čekal bratr s loveckou družinou. "Bohužel vás budu muset opustit, čeká na mne bratr s loveckou družinou. Jezdíte lovit, doktore?" Otázal sem se jejího otce. Doktor si se svou dcerou vyměnil pohled, kterému jsem nerozuměl a znovu se na mě otočil. "Velmi zřídka. Mé dceři se lov nevinných zvířat pro lidskou zábavu oškliví." odpověděl. Zkoumavě jsem se podíval na Isabellu. "Skutečně? Nemusíte mít starost, slečno. My vždy lovíme jen na místech, kde je určitý druh zvěře přemnožen." Musel jsem trochu zalhat. Samozřejmě, že nehledáme místa s přemnoženou zvěří. Nechtěl jsem ale, aby si o mě myslela něco špatného. "Nehněvejte se na mě, ale i tak mi to příjde kruté. Copak ty nebohé zvířátka nemají právo na život? Taky by mi nebylo příjemné, kdyby ke mně přišel někdo s puškou a nemilosrdně mě odpráskl." Byla tak rozkošná, když se hněvala. Byl jsem ale smutný, že jsem ji musel rozhněvat právě já. "Konečně někdo, kdo sdílí moje názory." Ozvala se znovu královna s úsměvem na rtech. "To nesmíte tak brát, zvěř to vůbec nevnímá jako vy. Je to pro ně přirozené." Snažil jsem se obhájit. "Jak to můžete vědět? Vy jste s některou srnkou mluvit, že znáte jejich pocity?" Naštvaně mě spražila Isabella a v zápětí sklopila zrak. Pravděpodobně litovala, že se nechala takto unést. Já jsem byl ale ohromen její odvahou a přímým jednáním. Tohle by si ke mně pravděpodobně netroufla ani matka. "Tak, tak. Jen do něj. Plně s vámi souhlasím, slečno." Promluvila znovu královna.


"To nevadí, i přesto se k nám musíte někdy přidat. Nemusíte střílet. Jste i tak srdečně zván."
"Jistě, bude mi potěšením." Potom jsem políbil matku na čelo, poklonil se lékaři, jako i on mě. Nemohl jsem si odpustit ještě jeden dotyk její pokožky. Přistoupil jsem tedy k ní a ona se okamžitě uklonila po zkušenosti z našeho seznámení. Sklopila zrak, a když znovu vzhlédla několikrát zamrkala. Byla tak rozkošná. S úsměvem jsem mezi nás nastavil ruku. Ona potom nejistě svou jemnou ručku vložila do té mé a já ji přitiskl ke rtům. Nevydržel jsem se jí dívat do očí a musel je zavřít. Zhluboka jsem se nadechl. Jemně voněla jako luční kvítí. I když nerad, odsunul jsem její ruku od mých úst, jemně jsem ji pustil a ještě se jí chvíli díval do očí. Potom jsem se rychle otočil a odkráčel z pokoje. Zavřel za sebou dveře a opřel se o zeď. Choval jsem se jako blázen. Tohle nejsem já. V její přítomnosti, se ale jinak chovat ani nedalo. Musel jsem se zhluboka nadechnout, abych mohl pokračovat v chůzi.

Pomalu jsem sešel dolů. Teď se na mě služebnictvo ohlíželo, protože pomalá chůze nebyla mým zvykem. Zamířil jsem na dvůr, kde už byl v sedle připraven bratr i s celou družinou. "Copak, bratříčku? Copak ten úsměv?" Promluvil na mě Daniel. "Ale nic." Odpověděl jsem mu. Chtěl jsem Isabellu ještě aspoň jednou spatřit. Kdo ví, třeba ji už nikdy neuvidím. Než jsem naskočil na koně sundal jsem ze svého prstu prsten pro štěstí, který jsem s sebou měl vždy na lovu, hodil ho do kapsy kabátu a zastavil jsem se. " Jeďte prosím napřed. Zapomněl jsem si prsten pro štěstí. Musím se pro něj vrátit. " Bratr na mě shlédl otráveným pohledem, ale slíbil, že na mě počkají. Zašel jsem zpět do domu a pouze zašel za roh. Smysl celé této akce byl, zdržet náš odjezd. Isabella s jejím otcem vypadali, že jsou na odchodu a tak bych na ně mohl počkat. Samozřejmě nenápadně.

Za chvíli jsem z haly za rohem uslyšel Megan. "Nashledanou doktore, nashledanou slečno." Vyšel jsem na nádvoří a nasedl na mého oblíbeného koně. Rozjel jsem se po boku bratra a za námi jela družina. Vyjeli jsme zpoza rohu budovy a já okamžitě zaostřil ke dveřím. Po schodišti trošku nejistým krokem scházela Isabella i s otcem. Mířili ke kočáru, který na ně čekal. Najednou Isabella zamířila pohledem ke mně. Zvedl jsem mírně klobouk a usmál se na ní. Ona se také usmála a už se na mě nepodívala. Dojel mě bratr a dost hlasitě mi do ucha "zašeptal". "Tak už vím, proč ten úsměv. Kdybys to nebyl ty, není se čemu divit. Taková kráska. Ale tebe nechápu, tebe přeci dívky nezajímají, Edwarde, nebo už ano? Snad se nám bratříček nezamiloval?" Zasmál se a pak mě předjel.


Obvykle lovecké výpravy miluji, ale dnes mě to vůbec nebavilo. Stále jsem musel přemýšlet, co říkala a znovu si přehrávat okamžiky, strávené s Isabellou.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LILA LILA | 28. července 2009 v 21:17 | Reagovat

boze to bolo super...=DD....velmi sa mi to pacilo...urcite suhlasim aby si napisala aj ine pohlady...uz sa neviem dockat dalsej kapitolky...kedy tu asi bude???

2 Astirie Astirie | 28. července 2009 v 21:19 | Reagovat

Jooooooooooooooooooooooo ...
Skvela povidka .. culila jsem se u ni jak magor :)
A ja jsem proto aby jsi sem dala povidky i z poledu ostatnich, jak Belli, tak klidne i kralovny ten jeji pohled by mne zajimal co jsi pod tou slupkou myslela :)
Tesim se na pokracko :)

3 Ell :) Ell :) | 28. července 2009 v 21:40 | Reagovat

Jééé....dík...fakt mi ty vaše komenty dodávají úplně chuť psát dál.
Další kapitola by tu mohla být zítra dopoledne, pokusím se možná i o dvě, protože zítra odpo odjíždím.

Astirie: Jako neboj, z královny asik neudělám žádnou mrchu, vlastně se asik budu muset nutit, abych udělala nějakoého záporňáka. Ale zase kdyby tam nebyly žádné překážky, tak by to taky nebylo ono. Jak už jsi myslím ty jednou psala, je to spíš pohádka než povídka.

4 Ell :) Ell :) | 28. července 2009 v 21:43 | Reagovat

Jo, ještě díky za názory. Jako Bellin pohled už mám rozpracovaný, ale nevěděla jsem, jestli mám psát i jiné. Ale ten královnin asik bude zajímavější než Carlislův. Ale někdy určo udělám i nějakou kapitolu z pohledu Carlisla.

5 Astirie Astirie | 29. července 2009 v 8:25 | Reagovat

Uz se nemuzu dockat .. ale podle mne by tam nejaky zapornak mel byt, vzdyt i v pohadkach jsou prekazky :)
Treba kdyby se do Belli zamilovali oba dva bratri, nebo ja nevim prijela by tam krasna okouzlujici princezna a vsechny poblouznila a matka by chtela aby si Edward vzal ji .. ja nevim, to je jen z zertu :) :) :)

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 29. července 2009 v 11:33 | Reagovat

Super dílek, honeem další, už aby tu byl :-D

7 iva iva | 31. července 2009 v 16:36 | Reagovat

super další díl, klidně tam dej pohled z královniny strany...nemůžu se dočkat dalšího dílu

8 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 11:57 | Reagovat

Znova a znova..božský!!!je to naprosto dokonalý..vím, pořád se opakuju, ale nemůžu si pomoct..je to tak nádherný...těším se na další dííííl!!!xo*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama