Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-11. kapitola

5. srpna 2009 v 16:12 | Ell :) |  Tajemství nebe
Takže 11.kapča je tu!!! Chci vám vynahradit ten čas, kdy jsem tu nebyla a tak se v rekurdním čase dostávám k 11. kapitole. Je dost pravděpodobné, že se sem ještě dneska dostane i 12.

Ale jen tak stručně k 11. Tahle část je ze tří pohledů (Bella, královna, Edward). Odehrává se to po Belliném odjezdu z královského sídla. Není tu nějaký závratný děj, ale popisuje spíše pocity. Chci abyste věděli, jak se dotyční cítili po tomto prvním osudovém setkání.

Ten obrázek má vyjadřovat Bellu a Hilary jako kamarádky. :)

Tak snad se vám bude líbit ti tahle kapitola a zase prosím o komenty. Díky Ell:)


11. kapitola - Zpověď


Isabella:

Cestou domů jsme s Carlislem nemluvili a tak jsem se mohla ponořit do svých myšlenek. Byla jsem tou návštěvou úplně okouzlena. Královské sídlo bylo přenádherné. Takhle jsem si ho nepředstavovala ani v těch nejpřesvědčivějších snech. Zajímalo by mne, jak vypadá jejich palác v Londýně. Ten musí být ještě honosnější.
Královna mi byla sympatická. Myslela jsem si, že bude nepříjemná, pyšná a odměřená. Vzhledem k jejímu postavení by na to měla právo. Ale skutečnost mne příjemně překvapila. Byla milá a hodná. Něco v jejím pohledu, úsměvu a výrazu tváře mne ujišťovalo, že je velmi přátelská.
A princ Edward? Už jsem toho slyšela hodně o jeho kráse. Byl mnohem krásnější, než jsem si ho představovala. Hilary mi o něm hodně povídala. Tvrdila ale, že se chová panovačně a pyšně. To jsem ale potvrdit nemohla. Ke mně se choval velmi mile a zdvořile. Znovu jsem se začervenala, když jsem si vzpomněla, jak mi políbil ruku. Ze začátku, když jsem se s Carlislem začala pohybovat mezi lidmi z vyšších kruhů, mi bylo nepříjemné, že mi zcela cizí páni líbají ruku. Teď už jsem ale byla zvyklá. Nevnímala jsem to tak jako dřív. Teď to pro mne znamenalo pouze pozdrav. Když mi ale políbil ruku princ, bylo to něco jiného. Byla to pro mne pocta.

Jakmile jsme přijeli domů, Hilary začala vyšilovat, že ji okamžitě musím všechno vyprávět Jaká je královna, jestli jsem potkala prince Edwarda, nebo prince Daniela. Na chvilku ji zdržel Carlisle slovy. "Hilary, uklidni se. Nech Bellu alespoň najíst." Hilary uposlechla, ale musela jsem ji slíbit, že hned po obědě ji všechno do nejmenších detailů vylíčím. Po 15 minutách jsem už neměla co říct, ale Hilary mi ještě alespoň hodinu kladla různé otázky, týkající se úplně všeho. Nejčastěji se ale ptala na prince Edwarda. Na konci mého vyprávění usoudila, že je dost pravděpodobné, že jsem se mu zalíbila.

Za čtyři dny jel Carlisle opět navštívit královnu a zkontrolovat její zdravotní stav. Bohužel jsem se této návštěvy nemohla zúčastnit, protože Julie onemocněla a musela jsem se v Carlislově nepřítomnosti o ni postarat. Zvládla by to i Anna nebo Hilary, ale ty musely obě stát u plotny, abychom měli co jíst. Požádala jsem proto Carlisla, aby ode mě královnu pozdravoval a vyřídil mou obrovskou lítost, že jsem se nemohla dostavit. Poté Carlisle odjel a já jsem se šla podívat za Julií.


Královna Elizabeth:

Probudila jsem se a na sedačce jsem spatřila sedět Edwarda. "Jak jste se vyspala, matko? Přála jste si se mnou mluvit?" Byl podezřele zdvořilý. "Vyspala jsem se dobře, děkuji za optání. Ano, chtěla jsem si s tebou popovídat. Pověz mi, jak bylo na lovu?" Optala jsem se ho a přemýšlela, jak začít téma, o kterém s ním chci hovořit. " Dnes se mi příliš nedařilo. Skolil jsem jen jednu srnku. Díky tomuto neúspěchu jsem se ani moc nepobavil." Usmála jsem se na něj. Byla jsem si jistá, že mu Isabella vsadila brouka do hlavy a místo aby přemýšlel nad lovem, myslel na to, co mu řekla. A navíc tu bylo ještě mé podezření, že se do ni zamiloval, takže určitě myslel i na ni samotnou. "To je mi líto. Chtěla jsem se tě otázat na doktora a jeho dceru. Co na ně říkáš? Isabella je velmi milé a rozkošné děvče, nemám pravdu?" Vypálila jsem bez jakýchkoliv okolků, protože už jsem se nemohla dočkat jeho reakce. "Doktor Cullen vypadá na dobrého lékaře, odborníka. Mohli bychom ho najmout jako královského lékaře. A jeho dcera? Celkem milá." Okomentoval suše. Najmout doktora Cullena mě nenapadlo, ale znělo to jako velmi dobrý nápad, ale tím jsem se teď zabývat nechtěla. "Slečna Isabella je velmi pohledné děvče, všiml sis?" Samozřejmě jsem věděla, že se mu líbí, ale chtěla jsem vědět, jak bude reagovat. "Ano, celkem hezká." Potvrdil jen to, co už jsem sama řekla. Byla bych zklamaná z jeho další suché odpovědi on se ale zahleděl do podlahy. Jasné znamení. Je zamilovaný a nechce, aby o tom jeho zvědavá matka věděla. "Poslala jsem jim také pozvánky na ples. Udělal bys mi radost, kdybys ji vyzval k tanci." "Když si to přeješ." Tvářil se nezaujatě. Pak ale najednou zvedl hlavu a otázal se. "Kdy přijede doktor na další prohlídku?" Bylo mi jasné, že se neptá na doktora, ale na jeho dceru. "Za čtyři dny. Přijede i se slečnou dcerou." "Dobře. Pokud už nic nepotřebuješ, vzdálil bych se do knihovny."


Edward:

Seděl jsem v knihovně, předstíral, že si čtu, ale ve skutečnosti jsem přemýšlel.
Choval jsem se úplně jinak. I matka si toho všimla. Nemohl jsem Isabellu dostat z hlavy. Pořád jsem před očima měl její tvář. Na jednu stranu jsem se nemohl dočkat, až uplynou ty čtyři nekonečné dny a já ji znovu spatřím. Na druhou stranu jsem chtěl na ni zapomenout. Je mi pouhých 18. Chci si užívat života, jezdit na lovy, cestovat. Nechci se v 18 oženit, mít děti a přebrat vládu tohohle království. Matka moc dobře znala můj názor na život. Věděla, že chci žít nezávazně. Moc dobře věděla, že dokud se sám nerozhodnu, nikdo mě k ženění nepřesvědčí. Byla z toho smutná, ale do ničeho mě nenutila. Já zase věděl, že to jen tak rychle nebude. Až nadejde ten správný čas, potom se začnu ohlížet po té pravé. Bez lásky se neožením, to vím jistě.

Rozhodl jsem se, že už se nebudu chovat jako pitomec. Přestanu na ni myslet. Budu se k ní chovat, jako ke všem ostatním. Arogantně, panovačně a pyšně. Uznávám, že toto chování se mi někdy příčilo, ale nechtěl jsem se přetvářet jako bratr a být ke všem milý a usměvavý. On je více společenský a taky touží po tom, aby ho lidé měli rádi. Možná doufá, že tak někdy snadněji získá mé místo, královský trůn. Mě to bylo jedno.

Nadešel pátek, den, kdy měla se svým otcem přijet. Na cestě jsem uslyšel dupot koňských kopyt. Vyhlédl jsem z okna a spatřil doktora na koni. Byl ale sám. Nepřijela.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ajka Ajka | 5. srpna 2009 v 17:12 | Reagovat

Krááááááááása.Obě kapitolky jsou naprosto boží.Doufám,že 12 a 13 budou rychle!Můžu se zeptat v kolikáté kapči se bude konat Ples?

2 Adellka Adellka | 5. srpna 2009 v 17:38 | Reagovat

JŮŮŮŮ:Dopět skvěle napsané!Musím říct, že máš opravdu talent.Jsem do toho úplně zažraná a moc se těším na další.

3 Gigles Gigles | E-mail | 5. srpna 2009 v 18:48 | Reagovat

Naprosto dokonalýýýý!!! Hrozně se mi to líbí,těšim se na kažkdý další díl! Prostě nádhera:-).
Jo a omlouvám se, sem natvrdlá, tu odpověď sem si už našla:-)

4 Ell :) Ell :) | 5. srpna 2009 v 19:54 | Reagovat

Dík moci... :)

Ajka: Ples bude pravděpodobně ve 14. Nevím to ještě jistě, lae viděla bych to tak

Gigles: Ne, v poho...ja jen, že se mi to nechtělo znova vypisovat xD...sem prostě zdechlá, no xD

5 Astirie Astirie | 5. srpna 2009 v 20:25 | Reagovat

Krasny dilecek .. nemohu se dockat pokracovani :)
Doufam ze opravdu bude dneska :) :) :)

6 iva iva | 6. srpna 2009 v 12:10 | Reagovat

super já sem do toho taky zažraná už od první kapitoly:))

7 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 14:45 | Reagovat

Perfektní!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama