Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-13.kapitola

5. srpna 2009 v 22:46 | Ell :) |  Tajemství nebe

13.kapitola nesoucí název "Přípravy" je tady!!!

Wow!!! Všímáte, jak se překonávám, dneska už je to 3.kapitola, kterou tu vkládám. Přiznávám, že ne všechny jsem dneska napsala, ale i tak je to podle mě výkon xD

Tahle kapitola je z pohledu Belly, jen na konci je spíše taková poznámka od Edwarda.
Jak už sám název napovídá, jedná se o přípravy na ples, který pořádá královna Elizabeth. Možná si řeknete, že až zbytečně dopodrobna rozpitvávám každý detail, ale chci abyste věděli, jak si to představuju. Jako nikdy svoje představy nepopíšu tak dokonale, abyste si to představili jako já, lae tím aspoň dávám prostor vaší vlastní fantazii. Tak snad se nazlobíte. A pokud vám tyhle moje zdlouhavé popisy vadí, nebo vás nudí, tak dejte vědět a já se pokusím krotit. xD

Obrázek: Takhle nějak si představuju Belliny šaty na ples. Já vím, vypadají moc moderně, lae mě se líbí.

Tak příjemné počteníčko a jako vždy nezapomeňte na komenty. Ď! xD Ell:)

13. kapitola - Přípravy


Do plesu zbývaly ještě dva týdny, ale Hilary už začala vyšilovat. Znovu jsem si musela zkoušet šaty, které si budu prát na sebe a účes, který mi Hilary budě dělat. Co udělá s mými vlasy už měla promyšlené. Musíme zajet do města a nakoupit hodně maličkých modrých skřipečků. Vlasy mi učeše do složitého drdolu, který budou držet skřipečky. Z drdolu bude vyděláno několik pramenů vlasů skočených pomocí nažhavené tyče. Teď přišly na řadu šaty. Měla jsem na výběr z mých třech plesových šatů. První byla červené s třičtvrtečním rukávkem, ale ty byly podle Hilary moc obyčejné na takovou slávu. Druhé byly bílé s nabíranou a širokou sukní, které jsem už jednou měla na sobě. Bylo to na mém prvním plese. Podle Hilary tento ples potřeboval speciální šaty, které ještě nikdo neviděl. Měla obavy, že by na plese moli být lidé z mého prvního plesu a pomluvili mě, že mám pouze jedny šaty.

Nakonec volba padla na zbývající sametové světle modré bez ramínek. Vrchní část byla těsně obepnuta okolo mé postavy. Tato vrchní část byla zdobena jemňoučkým bílým vyšíváním. Na bocích se rozšiřovaly do mohutné nabírané sukně. Pod sukní byla lehká konstrukce, aby sukně držela dokonalý tvar. Hilary s mou volbou moc nesouhlasila. Nějakým záhadným způsobem zjistila, že oblíbená barva prince Edwardova je žlutá. A proto chtěla koupit nové, žluté šaty. S tím jsem ale nesouhlasila. I když mi Carlisle řekl, že si mám říct o cokoliv budu chtít, mě to bylo blbé. Nechtěla jsem pro něm další šaty, i když jsem měla ještě jedny, které jsem na sobě nikdy neměla. Nechtěla jsem, aby za mě utrácel jen proto, abych měla na sobě šaty v princově oblíbené barvě. A navíc, třeba Hilary nebyla jediná, která zjistila tuto informaci. Nechtěla jsem mýt jednou z toho davu sluníček. A navíc mě se žlutá barva nelíbí a proč bych si na sebe měla brát něco, co se mi nelíbí.

Následující den po zkoušce jsme vyjely do města. Jel s námi i Carlisle, který jel k pacientům. Vysadil nás u tržnice a připomenul nám, že se zde za hodinu staví. Jakmile kočár odjel, Hilary mě zběsile táhla od obchodu k obchodu. Hned ve třetím obchodu našla přesně to, co hledala. V prvních dvou by se taky dalo vyprat, ale ona trvala na přesném odstínu, jako mají mé šaty. Přemýšlela, kolik má skřipečků koupit, ale nakonec usoudila, že raději více než méně. Stejně to nebyla velká útrata. Potom zuřivě přemýšlela, co ještě potřebuji.
Boty jsem si měla vzít černé, ale to se Hilary moc nelíbilo. Nechápu, proč to řešila. Stejně mi za celý večer nevykoukne zpod dlouhé sukně ani kousíček boty. I přesto mě odtáhla do obuvnictví. Našla tam jedny boty ucházející. Mě připadaly dokonalé, ale ona prý že nemají šmrnc. Nechápala jsem, proč boty musí mít šmrnc, ale to už mě táhla do dalšího obchodu s botami. A tam je zahlédla. Střevíčky měly ne příliš vysoký podpatek, za což jsem byla vzhledem k mé nešikovnosti vděčná. Vzhledem k tomu, že už byl prosinec, musely být botky plné a to ony byly. Sice odhalovaly poměrně velkou část nártu, ale to podle Hilary nevadilo. Největší senzace, jak se Hilary nadšeně vyjádřila, byla hranatá spona modré barvy. "Ty se budou dokonale hodit k šatům. Jako by byly pro sebe stvořeny úmyslně. Okamžitě požádala prodavače o vyzkoušení. Padly jako ulité a to se s mou malinkou nožkou stávalo jen zřídka. Musím přiznat, že tyhle střevíčky šmrnc měly. Hilary zaplatila za boty a vyšly jsme z obchodu.

Za patnáct minut nás měl Carlisle čekat na druhé straně tržnice a tak jsme pomalu vyrazily zpět. Hilary celou dobu přemýšlela, jestli máme vše a jestli jsme na něco nezapomněla. Znovu a znovu si dokola opakovala. "Boty, šaty, skřipečky. Bílá kabelečka bez ramínka, co dostala od pana Caslisla předloni k Vánocům. Náhrdelník, náušnice a prsten, co jsme ji Julie, Anna a já dali k 16. narozeninám. Líčidla i voňavky máme doma. Copak jsem zapomněla? A jistě. Bude zima. Teplý bílý šátek už mám také doma připravený." Znovu si vše přeříkala a potom se otočila na mě. "Myslím, že máme všechno." "Konečně! Už jsem myslela, že s tím nikdy neskončíš."


V předvečer plesu začala znovu hystečit. Pořád mě něco připomínala, co mám dělat a co zase nemám, že jsem začala být také nervózní. Ten večer jsem musela jít brzy spát, abych byla na zítřejší den pořádně odpočatá. Moc mi to nepomohlo, protože jsem byla tak vystrašená, že jsem usnout nemohla. Povedlo se mi to až kolem jedné hodiny ráno.


Protože Hilary předpokládala, že večer nebudu moct usnout, nechala mě spát až do 10 hodin. Oblékla jsme se do normálních šatů, vlasy jen zachytila v zadu skřipcem a šla na snídani. Anna mi poradila, ať se teď moc nepřecpu, abych zvládla sníst i oběd. Držela jsem se její rady. Stejně bych toho moc nespořádala. Poté jsem šla hrát na klavír. Housle mi dnes Hilary zakázala, abych prý od strun neměla podřené prsty. Přišlo mi to jako půl hodiny a do pokoje vtrhla Hilary a volala mě na oběd. Po obědě jsem chtěla jít malovat, ale jakmile se to dozvěděla, okamžitě mi to zatrhla. Prý co kdybych si zamazala barvou ruce a nešlo by to umýt? Nechtěla jsem se hádat, tak jsem radši mlčela. Vím, že by to dneska hádkou skončilo. Hilary byla jako na jehlách. Chvíli neposeděla. Svou nervozitu opět přenesla i na mě. Proto jsem raději zmizela a šla si číst. Teda předstírat, že si čtu. Ve skutečnosti mě pořád rušily představy, jak to bude asi dneska probíhat.

Po dvou hodinách ke mně do pokoje vtrhla Hilary. "Bello, zahoď tu knihu, musíš se začít chystat." Neuposlechla jsem ji do slova. Knihu jsem položila na konferenční stůl a pohlédla na hodiny. "Už, vždyť ples začíná až v pět hodin a teď jsou teprve dvě." Nechápavě jsem se na ní otočila. "Ty si myslíš, že jsem čarodějnice? Copak tě stihnu okoupat, umýt ti vlasy, usušit, učesat, nalíčít a obléct za pět minut? A že na královský palác dojedete za dalších 10? Vždyť vyjíždíte už ve čtyři. Pokud chceme všechno v klidu stihnout, musíme okamžitě začít." Bála jsem se, aby ji neselhalo srdce, jak se rozčilovala. "Dobře, dobře. Už jdu. Kde začneme?" Musela jsem ji uklidnit. "Utíkej do koupelny. Už tam máš napuštěnou horkou koupel."

Okoupala jsem se v koupeli s tolik voňavé pěny, že až vytékala z vany, ale tím se teď Hilary nezatěžovala. Umyla jsem si tělo i vlasy a osušila. Hilary mezitím připravila líčidla, které se na mě chystala naťapkat. Musela jsem ji několikrát vysvětlovat, prosit, vydírat a přemlouvat, aby to moc nepřeháněla. Poté co jsem vyšla z koupelny, jsme společně nachystaly všechno, co budeme potřebovat. Šaty, boty, kabelečku, náhrdelník, náušnice, prsten, skřipečky, voňavky a již připravené líčidla. Nejdříve mě Hilary opatrně nalíčila. Raději jsem zavřela oči. Na celou tvář mi štětečkem rozmazala nějaký prášek. Mírně mě to lechtalo. Potom mi na dolní číst víčka nanesla něco dalšího. Na ústa mi začala nanášet něco lepkavého, ale po chvíli přestala. "Ne, to až nakonec." Řekla si pro sebe. Potom poručila, abych otevřela oči. Konečně byla u konce líčící procedůry. Ještě si pro sebe zamrmlala něco ve smyslu. "Řasy jí zvýrazňovat nebudu, má je dost dlouhé a husté i bez toho. Co kdyby náhodou někde brečela. To by pak z tohohle krásného obličejíku zůstala jen černá šmouha." Potom kousek poodstoupila a podívala se na mě. "Perfektní."

Když odběhla pro skřipečky, chtěla jsem se podívat do zrcadla. Přes něj byla hozena látka. Chtěla jsem ji strhnout a podívat se. V tu chvíli ale do pokoje opět vběhla Hilary. "Proč je to zrcadlo zakryté?" Nechápavě jsem se na ni obrátila. " Aby ses na sebe nemohla v průběhu dívat. Chci, abys viděla až celkový dojem, abys byla ohromená. Nevěřila jsem, že bych se mohla nějak razantně změnit, ale nic jsem neříkala, abych Hilary neurazila. Následovalo česání, které trvalo opravdu dlouho. Nebýt jemného škubání mých vlasů, určitě bych usla. Potom to taháni přestalo a Hilary opět zašeptala. "Perfektní."

Zbývala nám poslední půlhodina do odjezdu. Přišlo na řadu oblékání. Musela jsem se do šatů soukat velice opatrně, protože jsem měla strach, aby se ani líčení ani účes nezkazily. Hilary mi pomáhala, a když zapla poslední zips opět si stoupla přede mě a zašeplala. "Perfektní." Začala jsem toto nevinné slovíčko z duše nenávidět. Poté mi Hilary připla náhrdelník, nasadila náušnice a já si nandala prsten. Ještě mi potřela krk a zápěstí voňavkou a nanesla tu lepkavou narůžovělou tekutinu na rty. Před tím, než vložila lahvičku s voňavkou a lahvičku s tou lepkavou tekutinou do kabelky poučila mě. " Než vystoupíš z kočáru na královském dvoře, opatrně otevřeš tuto rtěnku" ukázala na lahvičku s lepkavou tekutinu "a naneseš si malou vrstvu na rty, jako jsem to udělala já. Dávej pozor, aby se ti rtěnka nerozlila. Dále vezmeš lahvičku s voňavkou a potřeš si jí krk a zápěstí. Kdykoliv půjdeš na toaletu, udělej to znovu. Dej ale pozor, abys nevoněla až příliš. Vůně musí být jemná." Přikývla jsem.

"Tak teď už snad jen boty a šátek." Přinesla boty a nazula mi je a šátek mi hodila přes ramena. Běhala po mě pohledem a znovu si pro sebe opakovala. "Šaty, boty, ve vlasech skřipečky, líčení, náušnice, náhrdelník, prsten, kabelka s voňavkou a rtěnkou, šátek. Snad to je všechno." Podívala se mi do tváře a povzdechla si. "Dokonalé." Byla jsem ráda za to, že použila jiné slovo než perfektní.

Dovedla mě do šatny před zrcadlo a já v něm spatřila neznámou krásku v modrých šatech. Otočila jsem se, jestli není ta kráska za mnou. Hilary se mi zasmála. "To jsi ty. Nepoznáváš se?" Zalapala jsem po dechu a vyslovila to slovíčko. "Perfektní." Vlasy jsem měla vyčesané do drdolu, přichycené skřipečky. Z drdolu trčely zkroucené pramínky vlasů. Líčení bylo velice decentní, jak jsem si přála. Šaty byly dokonalé, to jsem věděla od začátku. "Já ti to říkala." "Děkuji ti Hilary. Za všechno vděčím tobě." Řekla jsem a objala ji kolem krku. Do očí se mi draly slzy. "Ale no tak, Bello, nechceš snad teď všechno zničit, že ne?" Jemně mě od sebe odstrčila. I její oči se leskly, chystaly k pláči. "Nebudeme plakat, vždyť je to radostná událost." Utřela mi slzy z tváří. "Je mi tak líto, že tam nemůžeš být se mnou." Poprvé jsem nahlas vyslovila to, co mě tak trápilo. "Ale ne. To nemusí. Víš, jak jsem před cizími lidmi plachá. Já bych se tam spíše trápila. Vždyť vidíš, jak vyšiluju a to tam ani sama nejdu. Pro mě bylo mnohem zábavnější tě připravovat. Moc jsem si to užila." Usmála jsem se na ni. Byla na mě tak hodná.

V tu chvíli vtrhla do pokoje Anna. "Pan Carlisle …" Chtěla pokračovat, ale nekontrolovatelně otevřela ústa a zírala s vytřeštěnýma očima na mě. "Bello? Jsi to ty?" Zeptala se nejistě. "Kdo jiný by to měl být?"Zeptala jsem se na oplátku já. Ó můj bože, Bello." A rozplakala se.

"Copak jsi nám přišla říci?" Ujala se slova Hilary. Anna si setřela slzy z tváře a slabým hlasem pronesla. "Pan Carlisle čeká v hale a kočár také." "Tak to už musíme jít. Jdi Anno, prosím napřed." Anna odešla. Hilary mi podala kabelku, naposledy mi popřála hodně štěstí a políbila mě na tvář. Už mě táhla dveřmi ven. Nahoře schodiště jsem uslyšela Tomův posměšný hlas. "Copak se stalo, Anno. Někdo umřel?" Pak jsme začali s Hilary scházet po schodech dolů a Tom se na nás ohlédl. Otevřela se mu ústa a vykulily oči. "B-b-bello?" Vykoktal. "M-m-moc ti to sluší." "Děkuji Tome." Usmála jsem se na něj. Carlisle mě také pochválil. Potom jsme nasedli do kočáru, zamávali těm, co tu zůstávali a rozjeli se ke královskému sídlu.


Edward:

Daniel vymyslel dokonalou zábavu na ples, kdyby tam byla nuda. (Což asi nebude, protože budeme muset tančit snad se všemi dámami v sále.) Nenápadně nechal rozhlásit, že moje oblíbená barva je žlutá. Ve skutečnosti to je modrá. Mělo to vypadat jako dokonale střežená informace. Už měsíc před plesem o tom věděli úplně všichni, ale chránili toto tajemství pro své dcery, aby právě ta jejich byla pro mě nejpřitažlivější. Jak byli lidé naivní. Copak si mysleli, že si svou manželku vyberu podle barvy šatů?

S Danielem jsme se vsadili. Z celkového počtu 50-ti žen, které se měly účastnit plesu, tipoval, že 20 z nich nebude mít na sobě žlutou. Můj typ byl 30. Kdo bude blíž, vyhrává a musí s tím druhým jet na tři lovy, kde nebude moct střílet. Pro oba z nás to byla oběť. Dohodli jsme se, že během večera každý z nás musí dámy v žlutém spočítat (nebo dámy bez žluté) podle toho, co bude jednodušší. Pro jistotu, kdybychom neměli čas, jsme pověřili jednu služebnou, která se měla na plese pohybovat a zjišťovat, zda jsou hosté spokojení a jestli jim nic nechybí.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gigles Gigles | E-mail | 5. srpna 2009 v 23:56 | Reagovat

Moooc povedený:-). Ty jo já už nemám žádný nový slova chvály,abych se neopakovanala..no naprosto dokonalý,krása,nádhera.. Fakt mě to moc baví. Si hold talent!! Tleskáááám

2 hanicka hanicka | E-mail | 6. srpna 2009 v 1:15 | Reagovat

mno tak su opravdu zvědavá kolik dam bude mít na sobě žlutou.už se mooc těšim na další díl..........a seš opravdu dobra v psaní

3 JaneAnna JaneAnna | E-mail | 6. srpna 2009 v 1:33 | Reagovat

Krása opravdu moc........

4 Astirie Astirie | 6. srpna 2009 v 13:12 | Reagovat

Ty jo skvely dilecek ... jsem zvedava kolik dam ta prijde ve zlutem a kolik ne ..
Tesim se na pokracko :)

5 Adellka Adellka | 6. srpna 2009 v 13:28 | Reagovat

Wau:Dbožíííí a vůbec nevadí že to rozpitváváš to je právě dobře.
Těším se na další:)a ty šaty jsou nádherné máš dobrý výběr:D

6 Ajka Ajka | 6. srpna 2009 v 15:08 | Reagovat

Bože,kdy bude další????:(já to vážně nevydržím :D je to uplně dokonalé!!!

7 cikko cikko | 6. srpna 2009 v 15:34 | Reagovat

Já už to nevydžím!!!!!další další!!!!!!PROSÍM!!!!PROSÍM!!!!

8 Ell :) Ell :) | 6. srpna 2009 v 15:49 | Reagovat

dík, díky fakt moc :)
Budu se snažit, dát sem co nejdřív kapitolu Ples, ale viděla bych to až večer. Chápejte ples si musím pořádně užít a rozpitvat to. xD

Adellka: Ď! Taky se mi ty šaty hrozně líbí

Jinak btw....dneska je 179. výročí (jako let) ode dne, kdy zmizel Emmett :))

9 Ajka Ajka | 6. srpna 2009 v 20:31 | Reagovat

a na kolik hodin to vidíš?

10 Astirie Astirie | 6. srpna 2009 v 21:56 | Reagovat

Jo v kolik tak vidis ze by jsi sem dala to pokracko :) jo jsem hrozny vterky .. kdyz te takhle bombardujeme otazkami :)

11 Ajka Ajka | 6. srpna 2009 v 22:17 | Reagovat

:( mě už padají víčka

12 Ell :) Ell :) | 6. srpna 2009 v 23:07 | Reagovat

Omlouvám se, omlouvám se všem strašně moc. Dneska už to nebude. Znáte to, kluci vás vždycky zdrží :). Jinak bude to asik až zítra věčer, bo zítra přes den nebudu doma. Už jsem téměř zdravá a tak vyrážím ven. Teď budou kapitoly přibývat pomaleji. Srry, ale konečně jsem zase fit, takže si můžu užívat více prázdnin. Snad mě pochopíte.

13 Astirie Astirie | 7. srpna 2009 v 11:10 | Reagovat

Jo jasne ze jo :)
Na takovouhle peknou povidku si pockam jak dlouho .. hlavne ze bude :)

14 iva iva | 7. srpna 2009 v 17:16 | Reagovat

jj souhlas s astrii  já taky počkám a už se nemůžu dočkat

15 Ajka Ajka | 7. srpna 2009 v 20:39 | Reagovat

A kdy to dneska asi bude?douvám že ne v 10!!!!!

16 Astirie Astirie | 7. srpna 2009 v 20:48 | Reagovat

jo tak to souhlasim :)
tak dlouho nevydrzim

17 Ell Ell | 7. srpna 2009 v 22:17 | Reagovat

Holky, sorry...nejak nestiham. Ale už tu kapitolu dopisuju. Snad to tu ještě dneksa hodím.

18 Astirie Astirie | 7. srpna 2009 v 22:39 | Reagovat

dobry :) ja se jen tesim protoze zitra odjizdim na tyden pryc a na internetu vubec nebudu .. nevim jak to bez tve povidky preziju :) snad jo :)

19 Ell Ell | 7. srpna 2009 v 23:18 | Reagovat

Astirie: Tak to ti přeju ať si to tam, kde jedeš pořádně užiješ. Jinak to mě těší, že tě tahle povídka tak zaujala, v to jsem ani nedoufala, že by to někoho mohlo tak bavit. Každopádně to musíš přežít. Kdo jiný by mi pak psal komentáře ke všem článkům. Jako ne že bych si komentů od jiných lidí nevážila, ale zdá se mi, že ty komentuješ úpe všechno. Díky za to!:)
Jinak můžu tě aspoň trochu uklidnit, že teď budou asik kapitoly přibývat dost pomalu, takže ti toho zas tak moc neujde. :)

20 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 15:11 | Reagovat

Tak opět se mi kapitola velice líbila..tvé rozpitvávání není vůbec na škodu..náhodou, aspoň si to můžu(můžeme) líp představit..a ten obrázek je vážně perfektní..xoD
musím přiznat, že sem v hloubi duši věděla, že Edward má rád modrou..to by nebylo ono..xoD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama