Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-14.kapitola

7. srpna 2009 v 23:04 | Ell :) |  Tajemství nebe
Tak a je tu dlouho očekáváná 14. kapitola s názvem Ples!!

Abych to upřeslila, tahle kapitola je jednou z kapitol, které se budou týkat plesu. Rozhodla jsem se jich napsat více. Důvod vám nemůžu prozradit, to pochopíte později.

Jinak tohle je pohled Belly.

Omlouvám se za opakované oddalování vydání téhle kapitola, ale nějak jsem to nazvládala.

Tentokrát toho moc nechci prozdrazovat dopředu. Potom v komentářích napíšu své dojmy z psaní téhle kapitoly.

Možná se vám místy (hlavně ke konci) bude zdát, že jsem tuhle kapitolu trochu ošidila a odbyla a že jsem ji mohla napsat záživněji a tak nějak víc podrobněji. Tak to se vám jenom nezdá! I já mám z toho takový pocit. Nejsem s ní úplně spokojená, ale nevím, jak to zlepšit. Tak snad vás to neunudí k smrti. Prostě posuďte sami!

Obrázek: Pohled na místo, kde hosté vystupovali z kočáru před zahájením plesu.

Tak snad i přesto všechno se vám tahle část bude líbit a nezapomeňte mi tu pls napsat nějaké komenty, ať vím, jak to vidíte vy. Díky. Ell


14. kapitola - Ples

Isabella:

Dojeli jsme před královské sídlo. Před námi stály dva kočáry. Z prvního vystupovali hosté a ten druhý čekal, jako my. Vzpomněla jsem si na to, co mi Hilary kladla na srdce. Vytáhla jsem z kabelky rtěnku, potřela ji jí rty a pak ji schovala. Také jsem vytáhla voňavku a nanesla na krk a zápěstí. Carlisle se na mě překvapeně podíval. "Musela jsem to slíbit Hilary." Vysvětlila jsem své počínání. "Jistě, chápu." Zasmál se.

Pak už jsme popojeli na místo, kde jsme měli vystoupit. Carlisle vystoupil jako první a podal mi ruku, aby mi pomohl. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila. Celý dům byl ozdoben žlutými stužkami a lampióny. S tou žlutou barvou to bude asi pravda.

Přistoupil k nám muž ze služebnictva. "Dobrý večer pane, Dobrý večer slečno. Dovolte, abych vás jménem královny Elizabeth, prince Edwarda a prince Daniele přivítal. Jsme rádi, že jste přijali pozvánku a přijeli. Mohu vás doprovodit na vaše místa?" Uklonil se a my kývli hlavou. "Dobrý večer." Promluvil Carlisle. "Jistě, budeme vděčni." "Prosím následujte mne." Vedl nás dovnitř. Prošli jsme halou (kde si Carlisle v šatě nechal kabát a já šátek) a potom krátkou chodbou a vešli do nádherné prostorné, bohatě vyzdobené a osvícené místnosti. Po obvodu byly rozestavěny stoly s židlemi a uprostřed byl obrovský taneční parket. V rohu už potichu hrál orchestr. Místa už byla více méně zaplněná a lidé se vesele bavili. Sluha se nás otázal na jméno a poté nás zavedl zhruba doprostřed jedné z řad stolů a ukázal na místa.

U našeho stolu už seděl manželský pár. Já poznala paní Greenovou, u které jsem jednou byla s Carlislem na návštěvě, když byla nemocná.
"Přeji vám příjemný večer, slečno Cullenová, doktore Cullene." Když nás oslovil, uklonil se nám. "Děkujeme." A sluha odcházel. "Dobrý večer madam, sire. Dovolte, abych představil sebe a svou dceru. Jsem doktor Carlisle Culen a má dcera Isabella." Představil nás Carlisle. "Jistě, doktore Cullene. Pamatuji se na vás. Ošetřoval jste mne." Vědoucně se paní Greenové rozzářily oči. "Nevím, zda si na mě pamatujete. Jsem Catherine Greenová a zde můj manžel pan Louis Green." "Jistě, na vás se nedá zapomenout lady. Rád vás opět vidím. Těší mne, pane." Pan Green se postavil a vzájemně se s Carlislem uklonili. Já se také uklonila. Natáhl ke mně ruku, já mu vložila svou do jeho a on ji rychle políbil. "Těší mne, slečno. Velmi vám to sluší." "Také mne těší, pane Greene. Děkuji." Odsunul mi židli, abych se mohla posadit.

Uběhlo asi 10 minut, během nichž se všichni shromáždili do této místnosti. Jak jsem předpokládala, informace, že princ Edward má rád žlutou nebyla nijak tajná. Byla jsem ráda, že jsem se nenechala zviklat. Všude se to zde hemžilo žlutou, až z toho oči přecházely.
Rozhlídla jsem se po sále a obdivovala celou místnost. Bylo to opravdu nádherné, Z tohoto sálu vedlo několik dveří. Některé byly zavřené, ale zpoza některých jsem viděla do dalších místností.
Ob jeden stůl mě zaujal mladý, pravděpodobně manželský pár. Muž byl vysoký, s blonďatými vlasy. Žena byla malé, na pohled velmi křehké postavy. Vlasy měla černé, krátké. Její červené šaty byly tak honosné, že z toho až oči přecházely. Oba byli velmi krásní. Nejen krásně odění, ale i rysy jejich tváří vypadaly dokonale. Hlavní důvod, proč jsem si jich vlastně všimla, ale nebyla jejich krása, nebo jejich oblečení. Oba na mě upírali zkoumavý pohled a ani jednou nemrkli. Po několika vteřinách, co jsem je pozorovala oba jako na povel přerušili pohled a otočili se k sobě.

Od mého pozorování mě odpoutal fakt, že přestala hrát hudba. Do místnosti vešla královna v nádherných tmavě modrých šatech. Po pravici kráčel princ Edward a po levici princ Daniel. Oba byli oblečeni v černém smokingu. Na tuto trojici bylo radost se podívat. Všichni v místnosti povstali. Jeden ze sluhů šel před nimi s dlouhou zdobenou holi. Když došli ke třem trůnům, sluha zaklepal holí o zem a začal mluvit. "Dobrý večer dámy a pánové. Jmeném Jejich Veličenstev královny Elizabeth, prince Edwarda VI. a prince Daniele II., bych vás všechny chtěl přivítat na dnešním plesu, který se koná na počest nedávno zesnulého krále Edwarda III. Přeji všem příjemnou zábavu." Všichni začali tleskat a královna se svými syny se posadila na trůny.

Začala hrát hudba. Na první píseň nikdo kromě prince Edwarda a královny netančil, ale na druhou už se začaly páry zvedat. Prince Edwarda vystřídal princ Daniel a jeho bratr, mezitím šel vyzvat k tanci nějakou starší dámu. Jakmile začala hrát čtvrtá skladba Carlise se postavil a otočil se ke mně. "Isabello, smím tě požádat o tanec?" Usmál se na mě a natáhl ke mně ruku. Já mu úsměv oplatila, položila mu ruku do té jeho a zvedla se ze židle. "Jistě, bude mi potěšením Carlisle." Odešli jsme na parket.

Carlisle mě jemně uchopil za ruku a kolem pasu. Podíval se mi do očí a začali jsme tančit. Vždy, když jsem s ním tančila, cítila jsem se, jako bychom létali. A to i tentokrát. Tančili jsme spolu dvě skladby a Carlisla přišel vystřídat pan Green. Oproti Carlislovi byl příšerný tanečník. Princové oba střídali partnerky tak rychle, že jsem to nestihla sledovat. Královna opět seděla a s někým se bavila. Musela se šetřit kvůli své noze. Po tanci mne odprovodil pan Green na mé místo zpět k Carlislovi, který mezitím tančil s paní Greenovou.

Asi dva tance jsem seděla a povídala si s Carlislem a paní Greenovou. Poté k našemu stolu přistoupil neznámý mladík. "Dobrý večer, doktore Cullene." "A dobrý večer pane Watersi. "Isabello, dovol, abych to představil pana Rogera Waterse. Je to více méně náš jižní soused." "Těší mne, slečno Isabello." "Dobrý večer, pane Watersi. Také vás ráda poznávám." Promluvil na mne a ještě chvíli se bavil s Carlislem. "Smím vaši nádherou dceru požádat o tanec?" Optal se Carlisla. "Jistě, že mi to nebude vadit. Musíte se zeptat Isabelly." Poté se znovu otočil na mne. "Smím vás vyzvat k tanci?" "Bude mi potěšením." Nabídl mi rámě a já se do něj zavěsila. Hilary mi kladla na srdce, abych neodmítla nikoho, kdo mne požádá o tanec, pokud to bude možné. Prý je to vrchol nevychovanosti." Došli jsme na kraj tanečního parketu a pan Waters se postavil naproti mně. Vzájemně jsme se uklonili a pán mě chytil do tanečního držení.

Byl průměrný tanečník. Vedli jsme zdvořilostní řeči o královském sídle, vydaření dnešního plesu, kráse královny a podobně. Skladba se chýlila ke konci, když někdo zaklepal panu Watersi na rameno. Zastavili jsme se a pan Waters mě pustil, otočil se a poté kousek poodstoupil. Za ním se objevil princ Edward a mile se usmíval. Byla jsem překvapena, že je to právě on. On se na mě díval zvláštním pohledem, který jsem nedokázala rozeznat. Chvíli trvalo, než ode mne odtrhl oči. Těsně před tím, než to udělal, několikrát rychle zamrkal a poté promluvil. "Dobrý večer, pane. Smím vám na jeden tanec ukradnout partnerku? Samozřejmě pokud slečna Isabella bude souhlasit." "Dobrý večer, princi Edwarde. Dovolte mi se představit. Jsem Roger Waters. " Odpověděl a uklonil se. Princ se také uklonil. "Těší mne, že vás poznávám, pane Watersi." odpověděl princ Edward. Pan Waters si zřejmě vzpomenul na princovu otázku a znovu promluvil. "Samozřejmě. Pokud ovšem bude slečna Isabella souhlasit, jak jste sám řekl. Ač nerad se vzdaluji od takové krasavice a skvělé tanečnice." Oba se na mě podívali. Pan Waters se smutným pohledem a princ Edward s prosebným. Začervenala jsem se a chtěla sklopit oči, ale oba čekali na mou odpověď. "Jistě. Bude mi potěšením princi. Děkuji, pane Watersi za tanec. Ráda jsem vás poznala." "Vy mi nemáte za co děkovat, to já jsem vám zavázan. Zatím nashledanou." Nastavil ke mě ruku a já mu dovolila, aby tu mou políbil. Poté odešel.

Princ se mi podíval do očí a uklonil se mi. Já jemu také. Poté ke mně přistoupil blíže. Ještě se mně ani nedotkl a já jsem cítila na svém těle podivné mravenčí, které rapidně zvýšilo na intenzitě, když mi jemně položil ruku kolem pasu a druhou nastavil na bok. Mírně třesoucí ruku jsem mu vložila do jeho nastavené a on si mě přitiskl více na své tělo. V místech, kde se naše těla téměř dotýkala, jsem cítila, jako by mě to k němu táhlo ještě více. Měla jsem strach, ale podívala jsem se mu do očí. Měl je zavřené, zhluboka se nadechl a poté je znovu otevřel. Musela jsem uhnout pohledem, jinak bych asi omdlela.

"Jste připravena, slečno?" Otázal se mě šeptem. "Ano" Zašeptala jsem zpět a vzhlédla do jeho očí, které se na mne stále dívaly. Pak najednou začal tančit. Stylem, jak ladně se pohyboval, se mohl rovnat s Carlislem. Nemluvili jsme. Jen jsme se navzájem vpíjeli do očí toho druhého. Přestala jsem vnímat okolí. Teď jsem nemyslela na nic jiného, než na jeho oči a jeho ruku, která mě k němu něžně tiskla. Musela jsem dávat pozor, abych nezapomněla dýchat. Skladba skončila. Zastavili jsme se. Nechtěla jsem od něj odejít, ale společenská pravidla to vyžadovala. Stáhl svou ruku z mého pasu. Nabídl mi rámě a pomalu jsme kráčeli pryč z parketu směrem k Carlislovi. Pohyboval se velice pomalu, jako by chtěl stejně jako já prodloužit tuto chvíli.

"Děkuji, slečno Isabello. Měl jsem pocit, jako bychom netančili, ale vznášeli se." Přesně tak jsem se cítila i já. " Nemáte za co, princi Edwarde. Bylo mi potěšením." " Ale mám. Mohu si u vás na dnešní večer zamluvit ještě jeden tanec?" Mrkl na mě. "Budu opravdu nesmírně poctěna." Znělo to jako fráze, ale já ji teď poprvé myslela vážně. Už jsme došli k našemu stolu. Seděli tam všichni. Manželé Greenovi i Carlisle. Paní Greenová se mile usmívala. Vzhledem k tomu, že se jen zběžně pozdravili, jsem pochopila, že už zde princ byl. Pravděpodobně žádal Carlisla, aby se mnou mohl tančit. Princ s námi prohodil ještě několik slov a rozloučil se. Uklonil se panu Greenovi i Carlislemu. Paní Greenové políbil ruku a přistoupil ke mě. Poklonili jsme se navzájem a on uchopil mou ruku. Přitiskl k mé ruce jeho rty, zavřel oči, otřel ji o svůj nos a zhluboka se nadechl. Poté otevřel oči, podíval se na mne a usmál se krásným pokřiveným úsměvem. Mnou projel úžasný pocit. Usadil mne na mou židli, naposledy se mně jemně dotkl a odešel. Snažila jsme se nedát na sobě nic znát, ale byla jsem omámená.

Během večera jsem ještě dvakrát tančila s Carlislem. Poté mi Carlisle zašeptal. "Smím ti někoho představit?" Usmál se na mě a já jen přikývla. Vstali jsme od stolu, kde jsme seděli a kráčeli přímo k mladému manželskému páru, kterého jsem si hned na začátku všimla. Vzájemně jsme se pozdravili a přestavili. "Paní Haleová, pane Hale. Dovolte, abych vám představil svou dceru Isabellu Cullenovou." "Dobrý večer pane Cullene, slečno Cullenová. Toto je má žena Alice Haleová a já se jmenuji Jasper Hale. Je nám velkým potěšením se s vámi konečně potkat." Políbil mi ruku a usmál se na mne úsměvem, o kterém jsem si nebyla jistá jeho upřímností. Zato jeho žena se usmívala od ucha k uchu a o tomto úsměvu se nedalo pochybovat. "Dobrý večer. Carlise? Jsem potěšena, že tě znovu potkávám." A usmála se na Carlisla úsměvem. Ten ale jakoby vyjadřoval něco víc. Byla jsem z jejího chování zmatená. Otočila se na mne a pokračovala. "Slečno Isabello. Carlisle nám o vás toho tolik vyprávěl. Už jsem se nemohla dočkat, až vás konečně poznáme." Chtěla ještě pokračovat, ale přerušil ji její manžel.

"Carlisle, smím slečnu Isabellu požádat o tanec?" "Jistě, pokud bude Isabella souhlasit. Také jsem chtěl požádat vaší ženu o jeden tanec. Samozřejmě pokud by vám to nevadilo." Usmál se na něj. "Jistěže ne." Otočil se na mne. "Smím vás tedy požádat o jeden tanec?" Usmál se teď už mile. "Jistě, bude mi potěšením." Také jsem se usmála a už jsme mířili na parket. Za námi šli i paní Haleová s Carlislem.

Pan Hale byl velmi dobrý tanečník. Na začátku jsme prohodili několik zdvořilostních vět a poté na chvíli mlčeli. Přemýšlela jsem. Nechápala to. Pan Hale se k Carlislovi choval jen jako by se zběžně znali, ale jeho žena. Ona se k němu chovala, jako by se znali věčnost. Nechápala jsem to, ale už neměla čas nad tím přemýšlet. Tak jsem to uzavřela tím, že je pravděpodobně velmi společenská a nejspíše je Carlislova pacientka ona a ne její manžel. Skladba skončila a já už jsem s panem Halem mířila k našemu stolu, kde mne usadil a počkal na svou ženu a Carlisla, až sem také dojdou. Poté se s nimi Carlisle ještě nějakou dobu bavil. Paní Haleová se mne pořád s velkým nadšením na něco ptala. Její nadšení bylo nakažlivé. Byla mi velice sympatická. Pak nás ale Carlisle s panem Halem přerušili a mí noví známí odešli.

Seděli jsme s Carlislem a Greenovými u stolu, když se najednou u našeho stolu objevil mladší královský syn. Překvapením mi málem spadla brada. Mile nás pozdravil. Paní Greenové i mě políbil ruku a požádal Carlisla o povolení, abych s ním mohla tančit. Carlisle to opět nechal na mě a já s radostí přijala. Nabídl mi ruku, abych mi pomohl vstát a poté mi nastavil i rámě, do kterého jsem se zahákla. Cestou na taneční parket jsem zpozorovala další nenávistivé pohledy. Copak jsem za to mohla? Já ani jednoho z nich o tanec nežádala. Princ Daniel si všiml, kam se dívám a usmál se. "Nebuďte z nich nesvá, jen žárlí, že jsem vyzval vás a ne je." "Prosím?" Snažila jsem se vzpamatovat a pochopit co říkal. "Dobře." Nejistě jsem špytla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 7. srpna 2009 v 23:11 | Reagovat

Informace, které jsem nemohla napsat do úvodu článku abych toho moc neprozradila!

Nevím jak se přesně skloňuje příjmeni Hale, takže se nedivte mojim skomoleninám.

Taky vám to připadá divné říkat Jasperovi příjmením? Mě hrozně a  taky je divné Alice Haleová. Ale pochoptle. To byla jiná doba, takže se to snažím psát trochu dobově. A Alice nemůže být Cullenová. Mohla jsem jim vymyslet nějaké úplně jiné příjmení, ale k Alici mi stejně asik nikdy nic jiného než Cullenová nebude sedět, takže je to asik jedno.

Ještě jednou se omlouvám!

2 Astirie Astirie | 7. srpna 2009 v 23:21 | Reagovat

Krasna povidka .. tesim se na dalsi pokracka :)
Moc se mi libila tahle cast .. jsem zvedava jak se to bude dal vyvijet
A bezva ze jsi tam zahrnula i Alici s Jasperem :) jsem na vsechno hodne zvedava :)

3 Gigles Gigles | E-mail | 7. srpna 2009 v 23:44 | Reagovat

No já zas nemůžu jinak než chválit,chválit a zase chválit. Hrozně moc se mi to líbí, a vůbec mi to nepřijde odfláknutý. Je to vážně super, prostě tuhle tvojí povídku baštim:-)A pěkně se to zamotává,líbí se mi žes zapojila i Alici a tak,ale ten Daniel mě štve že se kolem ní taky vochomejtá..no sem moc zvědavá na pokračování. Tlesáááám!!!

4 Ell Ell | 7. srpna 2009 v 23:48 | Reagovat

Gigles: ´Vochomejtat se´jak říkáš, je ještě dobré. Nejspíš příjde i něco horšího. Ale pšššššt....nemůžu nic prozrazovat!!!

5 iva iva | 8. srpna 2009 v 10:10 | Reagovat

super jako vždy už se těšim na pokračko!!!

6 Ajka Ajka | 8. srpna 2009 v 12:56 | Reagovat

Je to naprosto dokonalé.nejlepší co jsem,kdy četla!!!Kdy bude 15???Nemůžu se dočkat!

7 Astirie Astirie | 8. srpna 2009 v 13:55 | Reagovat

Ell: A jeje ... to jsem zvedava co Daniel provede ...

8 Ell Ell | 8. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

Dlouho jsem přemýšlela, jestli už mám zapojit i Alici a Jaspera. Nakonec jsem usoudila, že tím posunu děj trošku víc dopředu a že poskytnu Belle námět k přemýšlení.

Jinak díky vám všem za pochvaly. Dlší kapča tu bude ještě dneska. Hodinu vám neřeknu, protože nevím, jak to budu stíhat.

9 Adellka Adellka | 9. srpna 2009 v 9:25 | Reagovat

Fakt úžasnééé:Dbožííí nemůžu si pomoct.
A nezdá se že by jsi to ošidila:)

10 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 15:29 | Reagovat

Vynikající..pořád se tam něco děje..jak už tu bylo jednou řečeno, Daniel se mi k ní moc nehodí..xoP
no a nevím proč, ale trošku mi ten příběh připomíná jeden film..Pýcha a předsudek..ale opravdu jen vzdáleně..tak doufám, že to dopadne stejně..xoP
P.S. úplně mě ta tvá povídka uchvátila..sem do ní úpa zažraná..xoD

11 Ell Ell | 13. srpna 2009 v 15:51 | Reagovat

Gabča..xoP: Od pýchy a předsudku nejsi moc daleko. Tak třeba ten obrázek u téhle kapitoly je z toho filmu. Jako děj mi moc nepřipomíná, ale to bude asik tím, že vím, jak to bude pokračovat a můžu tě ujistit, že to nebude jako v Pýše a předsudku. Ohledně konce téhle povídky můžu říct jen to, že jsem zastánecem dobrých konců. (jak uz jsem tu někdy, někde psala)...Takže asik tak. Víc prozrazovat nebudu, protože za prvé to by pak nebylo žádné překvápko a za druhé, to ještě sama přesně nevím, jak to bude. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama