Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-15. kapitola

8. srpna 2009 v 21:23 | Ell :) |  Tajemství nebe
15.kapitola je na světě!!!

Měla jsem dost problémy vymyslet, název pro tuhle kapču. Anděl v modrém se mi nakonec zdálo z mých nápadů nejlepší, ale nejsem s tím úplně spokojená.

Tahle část je pohled Edwarda na ples. Plesu se budou týkat asik ještě dvě kapitoly. Obět jedna z pohledu Isabelly a druhá z pohledu Edwarda.

Obrázek: Já vím, hrozná kvalita, takže kdyby se někdo chtěl podívat na ten obrázek v lepší kvalitě, tak sem dávám odkaz. obrázek

Pokud si chcete k čtení téhle kapitoly poslechnout i nějakou hudbu, tak pro vás mám tip. Můžete si představit, že při tanci Isabelly a Edwarda orchestr hraje skladbu od Johanna Sebastiana Bacha-Air on the G string. Odkaz Je to fakt kouzelná skladba, hlavně ten začátek. Takže fakt doporučuju. Dokresluje to atmosféru.

Příjemné počteníčko a doufám, že se vám to bude líbit. Jako vždy budu ráda za komenty. Ell

15. kapitola - Anděl v modrém


Edward:

Nastal den onoho dlouho chystaného plesu. Matka i bratr si v plesích libovali a já je nesnášel. Matka milovala tanec. Dnes však bude muset svůj obvyklý pohyb po parketu omezit. Její zraněná noha ještě nebyla zcela v pořádku. Bratr si plesy užíval, protože na nich měl na výběr spoustu krásných mladých dívek, které mohl okouzlit. Většinou si jednu z nich vybral a nenápadně odvedl na zahradu, kde od ní vyloudil políbení. Věděl jsem to, protože jsem ho jednou sám přistihl. Byl jsem velmi rozhořčen, ale nebylo to nic oproti tomu, jak reagovala matka a otec. Tehdy ještě žil. Matka upadla do mdlob a otec celý zčervenal a začal na něj křičet. Nikdy jsem neviděl otce takto rozzuřeného. Uložil Danieli domácí vězení na celý měsíc a na další dva plesy, také nemohl jít. Pro něj to byl trest, pro mne by to bylo vysvobození. Na dalších společenských událostech Daniele oba rodiče bedlivě pozorovali. Po čase je tato ostražitost opustila, nejspíše mu znovu začali věřit.

Seděl jsem ve svém pokoji a předstíral, že si čtu. Musím přiznat, že na ten dnešní ples jsem se i trochu těšil. Stačilo pomyslet na to, že za necelé dvě hodiny znovu spatřím Isabellu a už jsem se nemohl dočkat. Snažil jsem si ji představit, jak asi bude vypadat. Doufal jsem, že neuvěří té falešné informaci o žluté barvě. Ne! Zakázal jsem si na ni myslet. Budu se k ní chovat normálně. Ne! Musím se k ní chovat normálně. Nechci, aby ji někdo obtěžoval drby, které jsou některé dámy schopné vymyslet na základě ničeho. Prostě podložené jen žárlivostí, že jsem strávil s nějakou dívkou o pět minut déle než s jejich dcerou. A potom i já nesnáším tyhle řeči.

Z mých myšlenek mě vyrušilo zaklepání na dveře. "Prosím, vstupte." Zavolal jsem a čekal, kdo vstoupí. Ve dveřích stála služebná a já ji pozval dál. "Copak se děje Helen?" "Vaše koupel je připravena princi. Smím vám zde teď nachystat vaše šaty?" Už je to tady. Matka mě poslala zkontrolovat, jestli už se připravuji. Dělala mi to vždy, protože věděla, že bych sám nezačal nikdy a měla pravdu. Daniele kontrolovat nemusela, ten se těšil a už se jistě připravuje. "Děkuji Helen." Odešel jsem do své koupelny, kde už na mě čekala horká vana. Okoupal jsem se a vešel zpět do pokoje, zabalen pouze v ručníku. Myslel jsem si, že Helen už odešla, ale byla tam a ještě uklízela. Většina z našich služebných, by jistě reagovalo přehnaně, kdyby mě takto spatřily. Helen byla postarší paní, která byla skoro jakoby má matka. Sloužila u nás již mnoho let.

Odešla a já se oblékl a šel čekat na matku a bratra do salónu. Za chvíli přišel Daniel. Společně jsme vyčkali na matku. Mezitím jsme probírali naši sázku. Po chvíli do salónku vstoupila matka s úsměvem na tváři. Měla na sobě tmavě modré šaty. Slušelo ji to, ostatně jako vždy. "Dobrý večer, chlapci. Jste připraveni?" "Dobrý večer matko. Ano, jsme. Vypadáte úžasně." Pochválil jsem ji. "Děkuji, Edwarde." Usmála se na mě. "Byla bych ráda, kdybyste se pokusili dnes večer poctít některé vybrané dámy vaší společností. Samozřejmě jako vždy můžete tančit s kteroukoliv dámou, kterou budete chtít. Musím vás ale požádat abyste upřednostnili paní Albertovou, paní Callovou, paní Elisovou, slečnu Robertovou, slečnu Jamesovou a slečnu Gloverovou. A byla bych ráda, kdybyste věnovali tanec i slečnám Scottové, Davsonové a Cullenové." Tak to poslední jméno určitě splním. Toho se nemusíte obávat, matko. Pomyslel jsem si a hned potom si v duchu zase začal nadávat. Dost! Vzpamatuj se, Edwarde! Zakazuji ti takhle přemýšlet! Slyšíš, zakazuji! Křičela ve mně jedna část mého já. Matka pokračovala. "Kdybyste nevěděli, které jsou jmenované dámy, přijďte se mne zeptat. Nejspíše celou dobu prosedím." Dořekla smutně.

Na dveře někdo zaklepal a po vyzvání vkročila do salónku Megan. "Vaše Veličenstva, již je čas." Matka jen přikývla a Danieli se rozzářily oči. Já jsem se pokusil nasadit co nejnormálnější výraz a pokoušel jsem se i o jemný úsměv. Nejspíše se mi to podařilo, protože matka se na mne také usmála. Daniel i já jsme ji nabídli rámě. Já z pravé strany a Daniel z levé. Vyšli jsme ze salónku a kráčeli k tanečnímu sálu. Zaslavili jsme před otevřenými dveřmi. Hudba přestala hrát a my jsme vstoupili do sálu. Místnost byla přeplněna žlutou barvou. Vzájemně jsme s Danielem na sebe mrkli a usmáli se. Bude to těsný boj. Došli jsme k našim trůnům a tam postáli než sluha dovykládal úvodní řeči. Poté hosté začali tleskat, my usedli a ostatní po nás také.

Začala hrát hudba. Královským zvykem bylo, že první skladba patřila královské rodině. "Smím, vás matko, požádat o tanec?" Zašeptal jsem matce do ucha. "Jistěže Edwarde." Nabídl jsem ji rámě a společně jsme kráčeli doprostřed parketu, kde jsme se vzájemně poklonili a začali tančit. Dával jsem pozor, aby se matka nemusela moc namáhat. "Kdyby vás noha bolela, tak řekněte, přestaneme." Promluvil jsem k ní v průběhu tance. "Neboj se, zatím je vše v pořádku. A kdyby se něco stalo, navštívil nás i doktor Cullen. " Usmála se a podívala směrem, kde jsme měli spojené ruce.

V tu chvíli jsem je uviděl. Jistěže tam byl doktor Cullen, můj pohled ale zaujala jeho dcera. Seděla k nám mírně zády a povídala si s pánem po své pravici, takže jsem ji neviděl do obličeje. To, co jsem ale viděl, mě doslova uchvátilo. Měla na sobě modré korzetovité šaty bez ramínek, které se pod boky rozšiřovaly do nabírané sukně. Vlasy měla vyčesány nahoru a připnuty spoustou maličkých modrých skřipečků. Pár stočených pramínků nebylo přichytnutých, ale byly spuštěny na jejích zádech a kolem obličeje. "Edwarde, stalo se něco?" zeptala se mne matka se zářivým úsměvem na tváři. "Ne, nic. Jen jsem se zamyslel." Dost! Zakřičel jsem v duchu na sebe. Tohle bude těžší, než jsem si myslel.

Po chvíli mě přišel v tanci vystřídat Daniel a já musel splnit svou povinnost. Vyzvat k tanci vážené dámy a jejich dcery. Nejdříve jsem si vybral starší paní Ellisovou, která byla milá a nevadila mi. Potom musely přijít na řadu další, které už mi vadily o něco více. Hlavně mladé dámy byly nejhorší. Přestože jsme se většinou vůbec neznali, neomaleně se ke mně tisky a mrkaly dlouhými řasami téměř pořád. Nejhorší byly dívky v žlutých šatech. Od žádné z nich jsem se nedozvěděl nic zajímavého. Pořád jen brebentily, jak je ples úžasný, jak milují žlutou barvu a podobné nesmysly. Musel jsem se v duchu usmát. Daniel to vymyslel moc dobře.

Nenápadně jsem sledoval Isabellu, jak nejdříve tančila se svým otcem. Vypadali dokonale synchronizovaní. Díky jemným pohybům nevypadali, jako by tančili, ale jako by se vznášeli. To se bohužel nedalo říct o mě a mé součastné partnerce. Několikrát neposunula včas nohu, takže jsem na ni šlápnul. Měl jsem podezření, že to dělá schválně, abych se ji musel omlouvat a ona mě mohla ujišťovat, že se nic nestalo. Poté Isabellina otce vystřídal muž, který s nimi seděl u stolu. Ten byl oproti doktoru příšerný tanečník. Pro Isabellu to muselo být utrpení. Litoval jsem ji. Jakmile skončila skladby, šla si i s tím mužem sednout na své místo. Já přemýšlel, zda už nastal vhodný čas, abych k tanci vyzval dceru doktora. Ne, bylo ještě brzy. Počkám ještě aspoň jeden tanec. Vyzval jsem k tanci ještě jednoho z těch žluťásků. Poté jsem si šel na chvíli sednout za matkou, aby tu nebyla sama. Ptala se mne na různé otázky, zda se mi líbí ples, jak se mi s dámami tančilo a podobně. V půli skladby jsem ji oznámil. "Omluvíte mne, matko? Měl bych vyzvat k tanci dceru doktora Culena, jak jste nás žádala. Musím prokázat, že jsme mu vděčni, jak dobře se o vás postaral." Usmála se na mne. "Jistě. To od tebe bude velmi milé. Pozdravuj ho ode mne a vyřiď mu, ať v průběhu večera příjde sem za mnou si popovídat." "Dobře, vyřídím." Zvedl jsem se a kráčel k jejich stolu. Ještě jsem nebyl ani v půli cesty a k jejich stolu přišel mě neznámý mladík. Začal se bavit s doktorem. Došlo mi, že nejspíš vyzve Isabellu k tanci. Rychle jsem změnil směr a vyzval k tanci další mladou dívku v žlutých šatech. Tu barvu jsem začal nesnášet.

Mladík se skoro celý jeden tanec bavil s doktorem a až uprostřed další skladby odvedl Isabellu na parket. Nechtěl jsem s mou součastnou tanečnicí trávit více času než s ostatními. Klepy by se šířily hned a tahle by za to nestála. Odprovodil jsem ji na místo a šel ke stolu doktora Cullena.

Pozdravil jsem se s ním i manžely Greenovými, kteří tam s ním seděli. Vyřídil jsem matčin pozdrav a vzkaz. Otázal jsem se, zda bych mohl vystřídat toho mladíka, který tančil s jeho dcerou. Souhlasil. Poděkoval jsem, rozloučil se a kráčel na parket směrem k Isabelle a jejímu partnerovi. Zaklepal jsem tomu pánovi na rameno.

Zastavili se, on pustil svou tanečnici a otočil se na mě. Jeho výraz vyjadřoval nesouhlas, že si je někdo dovolil vyrušit. Jakmile si uvědomil, že za ním stojím já, srovnal svůj výraz a poodstoupil a tím mi odkryl výhled na ni. Vypadala překvapeně, ale i přesto úchvatně dokonale, až se mi zatajil dech. Když jsem ji viděl zezadu, jak seděla u stolu, myslel jsem si, že je překrásná. To se ale ani zdaleka nevyrovnalo tomuto pohledu. Nebyl jsem schopný myslet ani dýchat. Srdce se mi rozbušilo rychleji a jakoby se zahřívalo. Z počátku jsem nevěděl, co to znamená. Ještě nikdy jsem nic takového necítil. Teď jsem ale neměl čas, abych to zkoumal.

Musel jsem několikrát zamrkat, abych se vzpamatoval a dokázal od toho anděla odtrhnout oči. "Dobrý večer, pane. Smím vám na jeden tanec ukradnout partnerku? Samozřejmě pokud slečna Isabella bude souhlasit." "Dobrý večer, princi Edwarde. Dovolte mi se představit. Jsem Roger Waters. " Odpověděl mi ten pán. Mě sice vůbec nezajímalo, kdo je, nebo jak se jmenuje, ale vyslechl jsem ho. Uklonil se mi a já jemu také. "Těší mne, že vás poznávám, pane Watersi." Odpověděl jsem mu. "Samozřejmě. Pokud ovšem bude slečna Isabella souhlasit, jak jste sám řekl. Ač nerad se vzdaluji od takové krasavice a skvělé tanečnice." Musel jsem se zhluboka nadechnout, abych zachoval klid. Raději jsem se podíval na ni, abych vyčkal, jak odpoví. Pan Waters se na ni díval také. Ona se díky komplimentu, který ji složil, začervenala. Poznal jsem, že chtěla sklopit oči, ale věděla, že čekáme na její odpověď, tak jen pohledem běhala mezi mnou a jím. "Jistě. Bude mi potěšením princi. Děkuji, pane Watersi za tanec. Ráda jsem vás poznala." Konečně odpověděla. Takže se znají jen krátce z tohoto plesu. Uklidnilo mě to. "Vy mi nemáte za co děkovat, to já jsem vám zavázán. Zatím nashledanou." Políbil jí ruku, věnoval mi ještě jeden pohled s úklonou a odešel.

Podíval jsem se na toho anděla, který tu stál se mnou a uklonil se mu. Ona mně také. Přistoupil jsem k ní, jednu ruku jsem nastavil na bok, aby mi do ni mohla vložit tu svou a druhou ruku jsem ji chytil kolem pasu. Jakmile jsem to udělal, mé srdce začalo znovu pracovat rychleji a zahřívat se. V místě, kde jsem se ji dotkl, jsem cítil, jako by na jejich šatech a mé ruce byly magnety, které se k sobě přitahovaly. Když mi podala ruku do té mé nastavené, cítil jsem, jak se jemňounce chvěje. Přitáhl jsem ji blíže k sobě a zavřel oči. Chtěl jsem ještě blíž, ale její nadýchaná sukně to nedovolovala. Nadechl jsem se a otevřel oči. Ty její se okamžik dívaly do mých a pak pohledem uhla.

"Jste připravena, slečno?" Zašeptal jsem a sklonil hlavu co nejblíže k ní. Teď jsem si přál být o trošku menší, abych mohl svou tvář jemně položit na její vlasy, jejichž vůně mě omamovala. "Ano" Potichoučku odpověděla a podívala se mi do očí. Začal jsem tančit a ona okamžitě také. Pohybovala se tak ladně, že jsem si připadal jako bych létal v nebi a měl výhled na toho nejkrásnějšího anděla. Nepromluvili jsme, protože to nebylo nutné, jen jsme se dívali do očí. Kromě ní jsem nic nevnímal. Pohled v jejich očích se změnil a já se trochu probral. Hudba už nehrála. Zastavil jsem. Nechtěl jsem ji pustit, chtěl jsem s ní strávit zbytek večera. Musel jsem překonat sílu magnetů a stáhnout ruku z jejího pasu. Nabídnout ji rámě byla nejen otázka etiky, ale umožňovalo mi to jemně se ji znovu dotýkat. Abych prodloužit tuto chvíli, vedl jsem ji velmi pomalu k jejímu otci. Cesta k jejímu stolu, by musela vést přes celý svět, abych byl spokojen.

"Děkuji, slečno Isabello. Měl jsem pocit, jako bychom netančili, ale vznášeli se." Podívala se na mne. " Nemáte za co, princi Edwarde. Bylo mi potěšením." " Ale mám." V duchu jsem se usmál a dodal ´můj andílku´. "Mohu si u vás na dnešní večer zamluvit ještě jeden tanec?" Neměl bych to dělat, ale musel jsem se zeptat. Vím, že bych nevydržel celý večer se na ni jen dívat. Hrozil jsem se, že až vzduch nebude mít příměs její vůně, že už nebudu schopen ho dýchat. "Budu opravdu nesmírně poctěna." Nevěděl jsem, jestli to myslela vážně, nebo to byla jen zdvořilostní fráze. Došli jsme k jejímu stolu, prohodili ještě pár slov a já se s nimi rozloučil. Jako poslední jsem přistoupil k Isabelle. Poklonili jsme se a vzal ji za ruku. Natočil jsem tak, aby nás vidělo co nejméně přítomných. Byl to marný pokus, protože můj každý krok tu pozoroval dav žluté barvy. Její hebká ruka se dotkla mých rtů a já musel zavřít oči. K mému nosu se donesla jemné květinová vůně, která ji sálala z pokožky. Slastně jsem si přičichl zblízka. Edwarde, vzpamatuj se! Řekl jsem si v duchu. Otevřel jsem oči a podíval se na ni. Dívala se na mne s úsměvem na rtech. Ještě jsem se na ni usmál a posadil ji na židli. Dovolil jsem si poslední letmý dotek a odcházel jsem.


Došel jsem zpět k matce a posadil se vedle ni na svůj trůn. Vůbec jsem nevnímal okolí. Jakoby všechno přikryla mlha. "Edwarde, vyřídil jsi můj vzkaz doktoru Cullenovi? Otázala se mne matka s úsměvem na rtech a jiskřičkami v očích. Tento pohled a úsměv měla poslední dobou často. Nechápal jsem, co to znamená. "Vyřídil. Také tě pozdravuje a vzkazuje, že příjde." Potřeboval jsem odejít někam, kde bude méně lidí. Odejít úplně jsem nemohl. "Omluvíš mne, matko? Půjdu si na chvíli zahrát kulečník." "Jistě."

Odešel jsem do herního salónku, kde se pohybovalo několik mužů. Přidal jsem se k jejich hře.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gigles Gigles | E-mail | 8. srpna 2009 v 21:52 | Reagovat

Jééé tak to bylo naprosto dokonalý:-). Bylo to tak..wow.. prostě krásný, ještě pořád se usmívám. Je to nádherně napsaný, sem úplně měla pocit, že tam sem. Opět tleskám!!!

2 iva iva | 8. srpna 2009 v 21:56 | Reagovat

super nemůžu se dočkat dalších dílů

3 Adellka Adellka | 9. srpna 2009 v 9:34 | Reagovat

Dokonalost:Dstrašně ses mi líbí jak to píšeš do detailů alespon si to umím úplně představit:Dááá těším se na další...!!!!!

4 Ajka Ajka | 9. srpna 2009 v 14:24 | Reagovat

Je to uplně nádherné a sem strašně zvědavá jak se to bude vyvíjet!!!Kdy bude další? :-*

5 Janka Janka | 9. srpna 2009 v 18:25 | Reagovat

kedy bude 16????????Ozaj.. naprosto dokonale

6 iva iva | 10. srpna 2009 v 13:30 | Reagovat

jj souhlas kdy bude další??

7 Samy Samy | 10. srpna 2009 v 13:36 | Reagovat

DOKONALÉ  a těším se na další díl,který bude...?????????????????

8 Ell Ell | 10. srpna 2009 v 15:00 | Reagovat

Další kapča by mohla být dneska večer. Jako já už jsem ji měla napsanou, ale nejak se mi to nelíbilo, takže to ještě přepisuju a přepracovávám do lepší podoby. Takže vás budu ještě několik hodin napínat :)

9 Ajka Ajka | 10. srpna 2009 v 15:31 | Reagovat

Já tě milujuuuuuuuuuu!!!!:-*

10 Sandruš Sandruš | 10. srpna 2009 v 17:24 | Reagovat

Naprosto dokonalé.A v kolk bude ta 16?

11 Ell Ell | 10. srpna 2009 v 21:44 | Reagovat

Jsem v koncích!!! Napsala jsem jednu verzi 16.kapitoly, která se mi nelíbila. Začala jsem psát druhou verzi, která se mi taky nelíbi. A víte proč???? Protože ta 1. je dost drsná a ta druhá je až moc přeslazená.
Já prostě nedokázu vytvořit přesvědčivého záporňáka. A to je dost špatné!!!! žádný příběh (ať už pohádka, povídka, nebo třeba divadelní hra) o čemkoliv (láske, zklamání, krádeži, smrti, pomstě...)se neobejde bez záporňáka!!! A já??? Já nikoho takového nedokážu vytvořit.
Takže vás prosím o čas...budu se snažit to sem dát ještě dneska, ale kdyby se mi to nepovedlo, tak mě neproklínejte, nemučte, neukamenujte a ani mi neposílejte výhružné smsky, maily atd....Jediné co můžu slíbit, že se budu snažit.

12 Gigles Gigles | E-mail | 10. srpna 2009 v 21:53 | Reagovat

Heeeej..v klidu! Píšeš krásně, však ono to nějak půjde a my s radostí počkáme protže tahle povídka za to stojí!!! Takže to sem dej, až se ti to prostě bude líbit,jasný?!  

13 Sandruš Sandruš | 10. srpna 2009 v 22:05 | Reagovat

jj,jak říká Gigles...klííídek,píšeš moc krásně a myslím,že at nám se dáš jakou kolik tvoji verzi,tak nám se bude líbit!!A ty výhružné smsky se mi líbí :D

14 Ell Ell | 10. srpna 2009 v 23:14 | Reagovat

Gigles: to "až se ti to prostě bude líbit" si možná neměla psát, protože to může trvat hodně dlouho. Jinak ale dík za podporu.

Sandruš: dík,....ale to byste neměly být spokojené s jakoukoliv verzí.to bych sem pak mohla házet nějaké slátaniny a nemusela bych si nic vyčítat.(neříkám, že to co tu je nejsou slátaniny, to ať posoudí jiní.) A to mi věř, že to byste nebyly šťastné ani vy ani já.a vysvětli mi, co se ti na těch smskách líbí??? ufff...ještěže nemáš moje číslo :)

15 iva iva | 11. srpna 2009 v 11:56 | Reagovat

jj přesně tak mipočkáme tak dlouho jak budeš ty chtít!! tak at se ti to povede!!

16 Sandruš Sandruš | 11. srpna 2009 v 12:59 | Reagovat

Já nevím.. prostě se mi líbilo jak si to tam plácla :D jo,štěstí že ho nemám!:-*

17 Ell Ell | 11. srpna 2009 v 13:45 | Reagovat

Takžeeeeeeee....mám to. Sice jsem spadla do postele ve 3 ráno, ale mám další kapitolu!!! Musím se přiznat, že celou dobu sem nepsala, ale zato jsem trochu vymyslela další děj. Už to chtělo nějaký plán. Už mi stačí jen najít nějaký obrázek a bude to tu. takže mě přesvěčte, že chcete další kapitolu!!!!

Sandruš: jj, to jsem celá já plácat kraviny to je můj obor. Někdy si říkám, že by bylo skvělé se tím živit :) Říkám si, že až dopíšu tuhle povídku, tak se vrhnu na další, ale tentokrát z roku 2009, abych mohla uplatnit svoje nadání. Ale asik je ještě předčasné o něčem takovém mluvit, bo tehle povídka jen tak honem neskončí!!!!

18 Astirie Astirie | 11. srpna 2009 v 14:42 | Reagovat

Ty jo skvely .. nemuzu se docakt pokracovani .. jsem zvedava jak to bnude pokracovat a kdo bude tim zapornakem ..
skvely naprosto ti tleskam :)

19 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 13. srpna 2009 v 15:42 | Reagovat

Tý brďo..!!to bylo naprosto úžasný..letím na další kapitolu..xo*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama