Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-19. kapitola

18. srpna 2009 v 14:57 | Ell :) |  Tajemství nebe
Takžééé máme tu 19.kapitolu!!
A je z Bellina pohledu.
Omlouvám se, že to tak dlouhou trvalo.

Hudba: Timbaland-Apologize klavírní verze. Nevěděla jsem, co jiného tu dát. Tak si představte, že to třeba Bella hraje.

Tentokrát nebudu zdržovat nějakýma blbýma kecama, které beztak nikdo nečte.

Tak doufám, že se bude líbit. A komenty prosím!!! Ell :)


19. kapitola - Nečekaná návštěva

Isabella:

Půl hodiny trvalo, než mne tu takhle sedět našla Hilary. "Bello, co tady děláš, vždyť celá prochladneš." A už mě zvedala a vedla dovnitř.

Dnes Hilary usoudila, že už jsem dostatečně zdravá na to, abych ji všechno, ohledně plesu vypověděla. Zpovídala mě asi dvě hodiny, ale mě to přišlo jako věčnost. Rozhodla jsem se, že ji o tom, co se stalo na zahradě, prostě neřeknu. Nechtěla jsem lhát, ale jinak to nešlo. Bála jsem se JEHO výhružek. Co když někomu z mé rodiny ublíží. Byla celá šťastná z toho, že se mnou oba princové tancovali. Úplně se rozplývala a divila se mi, že nesdílím stejné nadšení. Musela jsem snad stokrát přesvědčovat, že to není pravda, že jsem štěstím celá bez sebe. Zřejmě poznala, že to tak necítím a dávala to za vinu nemoci. To mne zachránilo.

Od Štědrého dne uplynuly čtyři dny a já v obývacím pokoji hrála na klavír, když na dveře někdo zaklepal. "Vstupte." Zvolala jsem a nepřestávala hrát. Do dveří vstoupila Anna celá nějaká rozzářená. "Omlouvám se, že tě ruším Bello, ale máš velmi vzácnou návštěvu." Přestala jsem hrát a otočila se na židličce směrem ke dveřím. Nevěděla jsem, kdo to je. Překvapilo mne to, ale ještě více mne udivovalo Annino chování. "Prosím, nechť vejde." Pokynula jsem rukou ke dveřím. Anna rychle vyšla dveřmi ven a otevřela je dokořán, aby host mohl vstoupit.

Ve dveřích se objevil princ Edward a mile se na mne usmíval. Nemohla jsem tomu uvěřit. "Dobrý den, slečno Isabello." Přišel blíže ke mně a uklonil se. Já vstala a také se uklonila. "Dobrý den princi Edwarde." Uchopil mou ruku a políbil ji. Celou dobu se mi při tom díval do očí. Já jsem samozřejmě zčervenala a sklopila zrak. "Prosím posaďte se." Řekla jsem a ukázala na sedací soupravu. "Děkuji. Máte opravdu velmi hezký dům." Začal vychvalovat náš dům, rozprávěl o počasí a dalších věcech. Zdvořile jsem mu odpovídala, ale zároveň uvažovala, proč přišel. O takovýchto věcech se mohl bavit s kýmkoli a nemusel jezdit až sem. Nastala chvilka ticha a já se podívala na Annu, která stále stála u dveří. Nejspíše uvažovala, jestli mne zde s ním může nechat samotnou a zajít pro Carlisla a Hilary, nebo jestli by tu měla raději zůstat. Trochu jsem se bála být s ním i tu chvíli o samotě, ale i přesto jsem vyzvala Annu. "Anno, mohla bys prosím zajít za Carlislem a povědět mu, že máme vzácnou návštěvu?" Očividně se ji ulevilo a odešla.

Vrátila jsem se zpět k princi a ten vypadal také potěšen. Okamžitě začal mluvit. "Vidím, že jste dostala můj dárek ke Štědrému dni." A významně se podíval na kytici růží, která stála na stole. Byla jsem v šoku. To on mi ji poslal? Tomu jsem nemohla uvěřit. Nevěděla jsem, co říct a tak jsem si hrála na nechápavou. "Promiňte, nevím, o čem mluvíte." "Přece o téhle kytici. Poslal jsem vám ji ke Štědrému dni jako omluvu za bratra." "Ach tak. Děkuji vám. Nevěděla jsem, že je od vás. Nepodepsal jste se." Smutně sklonil zrak. "Ano, já vím, bylo to ode mne nezdvořilé. Myslel jsem si ale, že ten vzkaz budete rozbalovat před ostatními a nechtěl jsem, aby všichni případní hosté věděli, že vám posílám kytici." Potom zvedl zrak, uchopil mne za ruku a znovu procítěně promluvil. "Omlouvám se, bylo to ode mne zbabělé. Odpustíte mi to? Vícekrát se to už nestane." Když mne chytl za ruku, cukla jsem s ní a vystrašeně se na něj podívala. Nesnesla jsem fyzický kontakt. Od toho osudného plesu mi bylo nepříjemné, i když se mne dotkl Carlisle nebo Hilary. Vyhýbala jsem se dotyku. On ruku okamžitě stáhl. "Omlouvám se. Nechtěl jsem vás vyplašit nebo vám ublížit. Prosím, odpusťte."

Vstala jsem a odešla k oknu. Nemohla jsem vedle něj dále sedět. Vzpomněla jsem si, jaké mravenčení jsem cítila, když se mne na plese dotknul. Teď jsem jeho dotyk nesnesla. "Abych nezapomněl. Důvod, proč jsem vlastně přišel je, že jsem vám chtěl vrátit toto." Otočila jsem se na něj a on v ruce držel mou kabelečku z plesu. "Děkuji. Kde jste ji našel? Úplně jsem zapomněla, že jsem ji někde ztratila. Myslela jsem si, že jsem ji nechala v kočáře." "Nechala jste ji na té lavičce v parku."

V tom někdo zaklepal na dveře. "Dále." Do místnosti vešla Hilary s tím nejšťastnějším úsměvem na tváři a za ní šel Carlisle. Všichni se navzájem pozdravili a posadili se na sedačku. Princ Edward začal znovu o tom, jak máme krásný dům, vyptával se Carlisla, jak se mu líbil ples a jak jsme oslavili svátky. Carlisle mu odpovídal. Poté se obrátil na mne. "Chvíli jsem vás slyšel, jak hrajete na klavír, bylo to úžasné. Udělala byste mi laskavost a ještě na chvíli zahrála. Miluji hudbu, když je tak dokonale provedena." Nic jsem neříkala a usedla ke klavíru. Začala jsem hrát. Všichni pozorně poslouchali. Byla jsem z toho trochu nervózní.

Dohrála jsem a princ Edward začal nadšeně tleskat. Poté se k němu přidali i všichni ostatní. Všichni z našeho domu si zvykli, že u klavíru a houslí trávím opravdu mnoho času. Ze začátku mého hraní mě nerušeně poslouchali a také tleskali, ale potom si zvykli na neustálou hudbu v domě. Nějakým způsobem si mne bez hudby nedovedli představit. Patřily jsme k sobě. Nemohla jsem bez ní žít. Uklidňovala mne. Milovala jsem ji. "To byl úžasný zážitek. Pane Cullene, máte doma neuvěřitelný hudební talent." Rozplýval se. Asi opravdu hudbu miloval. "Vy nehrajete princi?" Otázala jsem se ho zvědavě. "Musím přiznat, že jsem se kdysi učil hrát. Vůbec mi to ale nešlo. Matka mne odmítala poslouchat. Jsem si ale jist, že vás by si velmi ráda poslechla. Nepřijali byste mé pozvání k nám na panství a neudělala byste nám, slečno Isabello malý koncert? Byli bychom velmi poctěni." Nejistě jsem se podívala na Carlisla. Nikdy jsem nehrála na cizím klavíře a nikdy jsem neměla tak vzácné obecenstvo. A taky jsem tam nechtěla kvůli NĚMU. Co když se naplní moje noční můry.

"Nejsem si jist, že by Isabella provedla tak dobrý výkon na cizím klavíre. Ještě nikdy nehrála na jiném klavíře než na tomto a tom, co má v pokoji. Proto si myslím, že by se necítila jistě. Byli bychom nesmírně poctěni, kdybyste přijali naši pozvánku a tento koncert se uskutečnil u nás." Usmál se na prince Carlisle. "Pokud by to slečně Isabelle takto více vyhovovalo, přizpůsobili bychom se umělkyni. Bude nám ctí." Podíval se na mne a já sklopila zrak a začervenala se. "Děkuji Carlisle. Cítím to přesně tak, jak říkáš. Nevím, jak by se mi vedlo na neznámé klaviatuře." Plaše jsem promluvila. "Dohodnuto. Pokud by vám to nevadilo, nejdříve bych domluvil s matkou termín a poslali bychom vám vzkaz. Pokud by vám to nevyhovovalo, změnili bychom to. Myslím, že si matka pro takovýto hudební zážitek bude velmi ochotna udělat čas." Byl nadšený. "Dohodnuto. Budeme se velmi těšit." Potvrdil Carlisle. Poté se princ omluvil, že už musí jet, rozloučil se a odešel.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hanicka hanicka | E-mail | 18. srpna 2009 v 15:17 | Reagovat

prostě dokonalé

2 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 18. srpna 2009 v 15:34 | Reagovat

Jůů hezké, ale doufám, že pěkně skončí s Edem :-D

3 Astirie Astirie | 18. srpna 2009 v 15:50 | Reagovat

Hezky dilecek, takovy hodne oddychovy :)
Tesim se na pokracko :)

4 iva iva | 18. srpna 2009 v 16:27 | Reagovat

super těšim se na další..a to nahoře čtu hudba je skvělá!!!

5 NikkiR NikkiR | 18. srpna 2009 v 16:45 | Reagovat

Náádhera!! :)

6 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 18. srpna 2009 v 17:16 | Reagovat

Opět krásná kapitola..hudba byla úžasná..!!xo)
P.S. ty tvoje "blbý kecy" - jak si je sama nazvala - čtu náhodou docela ráda..xo*

7 Ell Ell | 18. srpna 2009 v 17:25 | Reagovat

díky vám všem moc a moc!!!

Gabča: tak to budu muset svoje blbé kecy změnit na normální kecy :)

8 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 18. srpna 2009 v 17:30 | Reagovat

[7]: tak to by si teda měla..xo)
P.S. mám menší dotaz..jaký bude mít Bella příjmení?? stejný jako měla ve Stmívání nebo je to na mně??

9 Ell Ell | 18. srpna 2009 v 17:35 | Reagovat

je to úplně na tobě. Jak to vymyslíš, tak to bude. Klidně to může být Swanová. Je to fakt na tobě :)

10 gaudi gaudi | 18. srpna 2009 v 20:47 | Reagovat

kráásna poviedka! dnes som na ňu náhodou natrafila, a celú ju na jeden dych prečítala! úúúžasná!

11 Ell Ell | 19. srpna 2009 v 9:34 | Reagovat

gaudi: Ď! Tak doufám, že snad vydržíš číst i nadále a jestli máš zájem, tak se klidně zapoj do našich akcí (tím myslím Tajemný deník). Myslím, že všechny budem rády

12 gaudi gaudi | 19. srpna 2009 v 12:13 | Reagovat

Ell: čítať to budem určite!... :-D ,toť vše... :-D

13 Astirie Astirie | 22. srpna 2009 v 14:48 | Reagovat

hele Ell kdy bude dalsi dilecek .. uz se nemuzu dockat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama