Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-20. kapitola

22. srpna 2009 v 18:23 | Ell :) |  Tajemství nebe
Pozor!!! Je tu už 20.kapitola! Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. Nebudu se na nic vymlouvat, je to jen a jen moje vina. Prostě jsem byla zdechlá. Tak snad mi to odpustíte a nezanevřete kvůli mojí lenosti na tuhle povídku.

Tuhle kapitolu vypráví Isabella. Nic moc se v ní neděje. Je to spíš taková příprava na další kapitolu, která bude zlomová. Tam se už pořádně děj téhle povídky rozjede.

Kdysi jsem tu někde odpovídala na dotaz, kolik tahle povídka bude mít kapitol. Tehdy jsem myslím psala do 30, ale teď už můžu říct, že jsem troškařila. Zatím přesně nevím kolik, ale bude jich víc.

Obrázek: omlouvám se za kvalitu!

Hudba: K téhle kapitole můžu doporučit hodně hudby. Pokud vám ale vadí klavírní klasika, tak si to ani nepoštějte.

Takže přeju příjemné počteníčko a pokusím se napsat další kapitolu s menším časovým odstupem než teď. Vaše Ell :)



20. kapitola - Koncert


Isabella:

Za několik dnů Carlisle obdržel vzkaz, zda by se plánovaný koncert mohl uskutečnit 25. ledna, což bylo za necelé dva týdny. Carlisle se mne přišel otázat, zda mi to bude vyhovovat a já souhlasila. A tak jsme poslali i kladnou odpověď. Já jsem si opakovala skladby, které jsem chtěla hrát jak na klavír tak i na housle. Naučila jsem se i několik nových. Pilně jsem cvičila, aby princ Edward ani královna Elizabeth nebyli zklamaní a nelitovali času, který obětovali. Jednu skladbu jsme nacvičili společně s Hilary jako duet na klavír. Měla jsem z toho dne strach. Jistě, bála jsem se, že něco zkazím při hře, ale ještě více jsem se strachovala, že přijede ON. I když princ Edward se o něm už nezmínil.

Nadešel 25. leden a Hilary si opět začala dělat starosti kvůli mému oblečení. Tentokrát jsem si šaty vybrala sama a Hilary mi je jen schválila. Byly jednoduché bíle s tříčtvrtečním rukávkem. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Návštěva byla dohodnuta na čtyři hodiny, takže už deset minut před čtvrtou jsme s Carlislem a Hilary seděli v obývacím pokoji, kde bylo nachystáno spoustu občerstvení.

Za pět minut čtyři se u dveří ozvalo hlasité zaklepání a za nedlouho Anna do obývacího pokoje už vedla královnu a prince Edwarda. Ulevilo se mi, že s nimi nepřijel i ON. Okamžitě jsem byla o moc klidnější. Všichni jsme se pozdravili. Nejdříve jsme si jen tak povídali o uplynulých dnech, o plese o svátcích a tak podobně. Poté se Carlisle zeptal. "Smím se vás otázat, královno, kde je princ Daniel? Již dlouho jsem ho neviděl, doufám, že není nemocen." Královna vrhla nenápadný pohled na prince Edwarda a poté odpověděla Carlislovi. "Nemusíte se obávat, doktore Cullene. Princ Daniel je zcela zdráv. Musel pouze odjet k mému bratru vyřídit nějaké záležitosti. Nevíme jak dlouho se zdrží, ale obávám se, že to nějakou dobu potrvá." "Ano, rozumím." Odpověděl Carlisle. "Uvažovali jsme, že bychom se na našem zdejším sídle zdrželi poněkud déle než obvykle. Zdejší kraj se nám velice zalíbil a není zde tak rušno jako v Londýně. Krásně se zde odpočívá. Možná se zdržíme až do dalšího jara." Carlisle vypověděl, jak by to bylo skvělé a jak by ho to osobně velmi těšilo.

"Slečno Isabello, mohli bychom přistoupit ke koncertu? Edward mi vyprávěl, jak báječně hrajete a já se od té doby nemohu dočkat, až vás konečně uslyším." Obrátila se na mne královna s úsměvem. "Jistě." Zvedla jsem se z pohovky a šla ke klavíru. Usadila jsem se a začala hrát.

Hrála jsem skladby od Johanna Sebastiána Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Josefa Haydna, Ludwiga van Beethovena a dalších světově proslulých skladatelů. Nejdříve jsem hrála na klavír, potom na housle a náš malý koncert jsme s Hilary uzavřeli duetem. Po každé odehrané skladbě všichni nadšeně tleskali a královna celá zářila štěstím. Někdy si dokonce neodpustila jemné výkřiky "Bravo!" Po odehrání všech osmi skladeb, které jsem měla připraveny, jsem si stoupla před klavírní lavičku a spolu s Hilary jsme se ukláněli. Jakmile jsme si sedli, královna mne začala zahrnovat pochvalami a poklonami. Nenechala si rozmluvit, že někdy musím přijít zahrát i k nim a že pozve pár přátel. Poté, co se rozruch z mého malého koncertu uklidnil, Carlisle navrhl, že bychom se mohli jít projít do zahrady. Královna i princ Edward souhlasili a tak jsem si odběhla nahoru se trošku přiobléct a vyrazili jsme do parčíku, který obklopoval náš dům.

Princ Edward mi nabídl rámě a já ho přijala. To samé udělali i Carlisle s královnou a vydali se na cestičku za námi. Chvíli jsme se procházeli všichni společně a povídali si o hudbě, malbě, o knihách a tanci. Poté královně zabyla zima a tak se s Carlislem vydali zpět do domu. Já a princ Edward jsme se ještě chvíli procházeli a dál si povídali o načatých tématech.

Zanedlouho jsme se také vydali zpět do domu. Už bylo celkem pozdě a tak se královna s princem museli rozloučit. Odjeli a nechali mne napospas mým myšlenkám.



O dva měsíce později:

Plynuly dny, týdny a měsíce. Od mého posledního setkání s princem Edwardem uběhly už více než dva měsíce. V průběhu tohoto času jsem se s Carlislem zúčastnila ještě jednoho plesu, který pořádal pan Waters. Jednou jsem z okna našeho domu viděla, jak přijíždí jezdec na koni. Byl to pan Jasper Hale, kterého jsem poznala na královském plese. Vykonal rychlou návštěvu u Carlisla a nechal mne pozdravovat od sebe a své ženy Alice. Často jsem s otcem navštěvovala nemocné a mnohokrát už také věděla, jak zasáhnout při jakém zranění. Carlisle byl z mých pokroků i z mého nadšení pomáhat šťastný. I já jsem se tak cítila. Dodávalo mi to vědomí, že jsem potřebná. Chtěla jsem pomáhat, hlavně chudým. Chtěla jsem, aby ti lidé také zažili ten pocit, který jsem pocítila já, když se mne ujal Carlisle. Pocit, že mohou někomu věřit, že ostatním lidem nejsou zcela lhostejní, že si jich někdo všimnul. Často jsem si na své návštěvy k chudým brala housle a pro radost jim zahrála. Milovala jsem ten pohled do usmívajících se tváří stařenek, obdivných tváří dospělých a rozzářených očiček malých dětí.

Začala jsem se také učit na harfu. Carlisle mi najal soukromého učitele, který k nám docházel každé pondělí a čtvrtek. Bylo mi jedno, na co jsem hrála, hlavně že se kolem mne linuly tóny a melodie. Hudba byla má veliká vášeň. Milovala jsem ji. Když jsem hrála, všechno se zdálo tak dokonalé. Žádné války, hladovění, krádeže, svět byl v ten okamžik nádherný!

Počasí mi také umožňovalo, abych se čím dál častěji pohybovala venku. Buď jsem se s Hilary mohla procházet po našem parku, sedět na lavičkách a poslouchat probouzející se přírodu. Nebo jsme vyjížděli s Hilary, Tomem a Johnem do okolí na koních.


Také dnes jsem se s Hilary a Johnem vydala na projížďku. Dneska s námi Tom nemohl a mě to i vyhovovalo. Zdálo se, že Hilary s Johnem jsou si poslední dobou poněkud bližší. Chtěla jsem jim dopřát poklidné jízdy o samotě. "Hilary? Johne? Jak vás znám, tak si se mnou nebudete chtít dát závody, nebo se snad mýlím?" Hilary se trochu zamračila a s vážností pronesla. "Bello, už zase? Nechápu, proč si alespoň na jedné vyjížďce neodpustíš tu tvou rychlou jízdu. Divím se Tess, že tě v tom podporuje a že tě ještě nevyhodila ze sedla. Být jí, tak už to dávno udělám." "To znamená ne, předpokládám. V tom případě vás počkám na křižovatce za lesem u pomníčku. Nenechte mne čekat dlouho, ať ještě dnes dojedeme domů." Zářivě jsem se na Hilary usmála a pokradmu na ni mrkla.

Popohnala jsem Tess a už se řítila na hranici lesa a louky, na které jsem zanechala Hilary a Johna. Čerstvý vzduch vál všude kolem mne, rozcuchával mi vlasy a pálil do očí a tváří. Už jsem byla v lese a kličkovala mezi stromy, abych našla pěšinu, po které jsem vždy jezdila. Najednou se zpoza stromů vyřítil kůň a já sotva stihla strhnout Tessiny opratě na stranu, abych se mu vyhnula. Zastavila se a otočila Tess k neznámému jezdci. Myslela jsem si, že je neznámý, dokud jsem ho neuviděla.

Už ke mně pomalu přicházel princ Edward na svém koni. "Dobrý den slečno Isabello." Smekl klobouk a jemně se uklonil hlavou. "Dobré odpoledne, prince Edwarde." "Odpusťte, nechtěl jsem vás srazit ani vyděsit." Bylo vidět, že je mu to upřímně líto. "V pořádku, nic se mi nestalo." "Jste na projížďce? A copak tu děláte tak sama? Snad jste se neztratila." "Ano, jsem na projížďce. Neztratila jsem se. Mí přátelé jedou za mnou. Miluji rychlou jízdu a nikdo z nich se mnou nechtěl jet, tak jsem jela sama." Také miluji rychlou jízdu. Smím vás kousek doprovodit?" Usmál se na mne. "Jistě. Mohli bychom ale počkat na mé přátele?" "Samozřejmě." Dojeli jsme na nedalekou pěšinu a čekali na Hilary a Johna. Zanedlouho k nám dorazili, pozdravili se s princem a společně jsme vyrazili na další cestu.

"Princi Edwarde, nedáte si se mnou závod? Hilary ani John nemají závody v oblibě." Obrátila jsem se po chvíli na jmenovaného s úsměvem. Ten mi úsměv oplatil a zeptal se. " Jaká je trasa?" "Víte kde je pomníček za tímto lesem u křižovatky? To je cíl. Jet můžete, kudy chcete." Otočila jsem se na Hilary. "Sejdeme se u pomníčku, dobře?" Hilary jen nesouhlasně zavrtěla hlavou a dodala. "Buď opatrná Bello, víš, jak jsem z těch tvých závodů nesvá." Než jsem stačila cokoliv říct, promluvil princ. "Nebojte se, dám na ni pozor." Potom se naklonil blíž k Hilary a dodal. "Nechám ji vyhrát a nebudu ji moc hnát." Asi jsem to neměla slyšet, ale slyšela. "To teda ne, chci pořádný závod!" Usmál se na mě. "Ale to bych potřeboval nějakou motivaci. Jaká je cena za vítězství?" Otočila jsem se na Hilary, protože jsem to nechtěla vyslovit já. "Hilary, jakou míváme cenu?" Hilary se uchychtla a dodala. "Vítěz si může přát něco, co je v silách poraženého splnit." "To zní zajímavě!" Také se uchichtl princ. "Dobře. Jeďte!" Podívala jsem se nechápavě na něj. "Na tři. Hilary, odpočítáš to?" Hilary se ještě jednou zamračila a potom přikývla. "Jedna…dvě…tři!"

Vyjela jsem a řítila se po pěšině. Na chvíli jsem se otočila a viděla prince, jak se teprve rozjíždí. Podvodník jeden, nechal mi náskok!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barulka barulka | 22. srpna 2009 v 18:52 | Reagovat

nádhera!! rychle pokračování prosím :-)

2 Ell Ell | 22. srpna 2009 v 19:04 | Reagovat

barulka: nevím, kdy bude. Jak se zadaří.

Jo a ještě chvíli po zveřejnění jsem něco opravila, tak nevím, jestli sis přečetla starou, nebo novou verzi. Tohle je ta nová: ..." Jaká je trasa?" "Víte kde je pomníček za tímto lesem u křižovatky? To je cíl. Jet můžete, kudy chcete." Otočila jsem se na Hilary. ... ;-)

3 NikkiR NikkiR | 22. srpna 2009 v 19:14 | Reagovat

Nádhernýý pokráčko!! doufám že brzo něco napíšeš :-)

4 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 22. srpna 2009 v 19:16 | Reagovat

Super dílek, doufám, že bude co nejdřív další...  :-D

5 Ell Ell | 22. srpna 2009 v 19:17 | Reagovat

NikkiR: Jestli chceš nějaké moje slátaniny, tak na Tajemném deníku jsem právě zveřejnila mojí kapitolu. Tak tam si můžeš přečíst.
TN se budu snažit co nejdřív ;-)

6 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 22. srpna 2009 v 19:17 | Reagovat

WOW!!už se nemůžu dočkat..doufám Ell, že další kapitola bude brzo..už teď jsem strašně nedočkavá..jsem zvědavá kdo vyhraje a jakou bude chtít odměnu..xoP

7 gaudi gaudi | Web | 22. srpna 2009 v 19:52 | Reagovat

krááása! už som sa nemohla dočkať! idem ešte teda omrknúť TD  :-D

8 ClairdeLune-SB ClairdeLune-SB | Web | 22. srpna 2009 v 20:58 | Reagovat

Kláááása!!

9 iva iva | 22. srpna 2009 v 22:10 | Reagovat

krása,super....nemám slov :-)

10 gaudi gaudi | Web | 22. srpna 2009 v 23:47 | Reagovat

Ell: môžem si ťa pridať do oblúbených stránok? prosím? *psie oči*

11 Ell Ell | 23. srpna 2009 v 9:30 | Reagovat

gaudi: To sou dotazy, takhle poránu. :-? Jistě, že se ptáš ! :-D
Můžu i já tebe?

12 Astirie Astirie | 23. srpna 2009 v 10:06 | Reagovat

krasny dilecek ... uz se tesim na pokracko
a hlavne jsme zvedava co se stane kdyz jsi rikala ze tenhle dil je jen oddychovy a ten dalsi bude zlomovy... :)

13 Sandruš Sandruš | 23. srpna 2009 v 13:05 | Reagovat

Nééé... kdy bude další???Doufám,že si Edward vyžádá polibek  :-D  ;-) a rychle nám sem dej další

14 Ell Ell | 23. srpna 2009 v 13:09 | Reagovat

Sandruš: Jo, další kapitolu už mám rozpracovanou. dneska jsem si mákla, takže tu bude ještě dneska. Nevím kdy, ale dneska to bude! Doufám, že vás překvapím  ;-)

Jinak pokud se jmenuješ Sandra, tak všechno nej k svátku  ;-)

15 ClairdeLune-SB ClairdeLune-SB | 23. srpna 2009 v 15:46 | Reagovat

A aká je dlhá časová lehota?? Lebo ja som naozaj zvedavá kto vyhrá!! PRosím!!

16 Ell Ell | 23. srpna 2009 v 16:57 | Reagovat

ClairdeLune: Něco za něco! Já sem dám Tajemství nebe a ty k sobe Hru osudu, ju?  ;-)  :-D
Já to ale ještě nemám dopsané takže ještě nemůžu tenhle obchod podniknout! :-D

17 gaudi gaudi | Web | 23. srpna 2009 v 22:24 | Reagovat

Ell: Ok, ja len že na tej mojej stránke v podsatate nič nie je  :-D  :-D  :-D

18 Sandruš Sandruš | 24. srpna 2009 v 11:37 | Reagovat

ELL:Děkujůůů :-*

19 Ell Ell | 24. srpna 2009 v 19:41 | Reagovat

gaudi: ale bude, to jsem si jistá  ;-)

20 Ell Ell | 24. srpna 2009 v 19:41 | Reagovat

Sandruš: Nemáš zač  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama