Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMNÝ DENÍK-8.kapitola

30. září 2009 v 16:51 |  Společná povídka

Tajemného deníku se objevila další, už 8.kapitola nesoucí název: Nákupy jako zábava?? Pro mě ne!!!

Omlouváme se za delší mezeru mezi kapitolama.Snad nám to odpustíte a nebudete se zlobit :)

Autorka: Gabča


8. kapitola - Nákupy jako zábava?? Pro mě ne!!!

Bella:
Byla jsem někde na plese, v překrásných šatech. A pak pro mě někdo přišel, ale za celý tanec jsem se mu nepodívala do tváře… Nevím proč, možná že by ani žádný obličej neměl… Píseň končila, když v tom mě ten překrásný hlas vyzval, abych se na něj podívala. Spatřila jsem… Anděla. Byl to opravdu anděl, nejkrásnější člověk, kterého kdy kdo spatřil…

" Áááááááá…" probudila jsem se už po několikáté s křikem. Sedla si na postel celá upocená a nepřítomně se dívala na budík.
"Půl sedmý a já jsem vzhůru…" brblala jsem si cestou do koupelny. Jakmile začaly horké kapky dopadat na mou pokožku, mé myšlenky se vrátily ke snu, který se mi zdá už nějakou dobu.
Proč ten zatracenej sen musí vždycky skončit v nejlepším?? Jak to asi dopadne?? Může anděl z mého snu opravdu existovat??
"Bello, ty jsi fakt padlá na hlavu!! ON neexistuje. Je to výplod tvé fantazie!!" okřikla jsem se. Doufám, že se během dneška dám do pořádku. Zítra mi začíná škola a já si povídám pro sebe. V duchu jsem se zasmála a štrádovala si to ven ze sprchy. Namířila jsem si to rovnou k umyvadlu, abych dokončila svou ranní hygienu. Vyčistit zuby, usušit vlasy a nakonec trochu se zcivilizovat. Dneska po snídani jedeme s Rebecou do Portlandu na nákupy. Sice mně to nebaví, ale musím nějak mamce udělat radost. S rekonstrukcí domu stejně nijak extra nepomáhám, teda až na úklid - jenomže to žádná zábava zrovna taky není.

Vyšla jsem z koupelny a přemýšlela, co budu dělat do doby, než se mamka vzbudí. Už dlouho jsem si nečetla v zakázaném deníku. Pořád mě k němu něco táhlo. Jako bych to měla číst.
Vydala jsem se tedy do šatny pro skříňku, ve které byl ukrytý. Neustále mě dokáže uchvátit její zdobení. Je tak zajímavé a plné historie.
Otevřela jsem tu nádheru a vytáhla z ní onen deník. V hlavě jsem měla plno otázek z minulého čtení. Dozvím se konečně, o jaké kořisti byla řeč? Nebo jak to, že zná myšlenky ostatních?

… 1. prosince 1920

Dnešní den byl snad ten nejhorší. Všichni myslí jen na Vánoce. Jaké dárky nakoupí pro své blízké. Co všechno musí zařídit, aby vše bylo perfektní. Ani v domě si neodpočinu. E neustále uvažuje o letošní výzdobě domu - jako bychom nemohli být více nápadní. A zase o tom, co nakoupit za dary. R překvapivě nemyslí na sebe, ale na svůj automobil, jenž chce vylepšit. J vzpomíná na svou přeměnu, E doufá, že letos napadne plno sněhu, aby byl pořádný souboj v koulované a C uvažuje kolik bude letos pacientů.
Jak moc mě tíží to, být sám. Také bych chtěl mít nějakou spřízněnou duši. Určitě někde na mě čeká - tedy doufám v to.
Dívám se z okna na svit měsíční luny, jenž dopadá na zmrzlé větve stromů. To jest jediná zábava, kterou mám. Samozřejmě, že rád hraji na klavír, jenomže poslední dobou nemám na hraní vůbec náladu. Asi si půjdu zalovit. Třeba přijdu na jiné myšlenky…

O jaké přeměně to píše? Copak jeho rodinný příslušník je vlkodlak? Takové bytosti přece neexistují. Nebo snad ano? Na mé předešlé otázky jsem nenašla odpověď, ale za to už vím, čí je to klavír.

Někdo mi zaklepal na dveře a já málem upadla z postele. Tohle mi rodiče nesmí dělat. Nebo opravdu skončím v blázinci.
" Smím dál?" zeptala se mě mamka. Usmála jsem se na ní a pokynula, ať vstoupí. Rychle jsem uklidila deník do zdobené skříňky a užuž jsem ji chtěla uklidit, když v tom na mě promluvila Rebeca.
" Co to máš za truhlu? To je tvoje?" podívala se se zájmem na to, co jsem právě držela v ruce.
" Ne, není. Našla jsem ji v té staré almaře. Akorát ji jdu uklidit." odpověděla jsem a spěchala do šatny ukrýt skříňku před mamkou.
" Aha. Po snídani vyrazíme na ty nákupy. Tak buď připravená. Jo a málem bych zapomněla, co si dáš k snídani?" dořekla a usmála se na mě.
" Stačí jogurt. Nemám moc hlad." Usměv jsem ji oplatila a šla jsem zpátky do šatny pro nějaké oblečení. Co si mám vzít na sebe? Kraťasy, kalhoty nebo snad sukni? Tričko nebo tílko? Vykoukla jsem z okna, abych zjistila, jestli svítí sluníčko. Bylo hezky, takže jsem nakonec zvolila kraťasy a červené tílko. Ze šatny jsem si to namířila do koupelny sčesat si vlasy do culíku.
" Bells, tak kde jsi? Čaj máš skoro studený. Taťka nás tam zaveze, tak ať nečeká dlouho. Pospěš si!!" křikla mamka z kuchyně. Vždyť mi to netrvá zas tak dlouho. Rychle jsem seběhla schody a rovnou si to namířila do jídelny. Věděla jsem, že mi Rebeca přichystala snídani, proto jsem se nezdržovala tím, jít do kuchyně. Zasedla jsem ke stolu a začala jíst jahodový jogurt. Byl vcelku chutný. Snědený byl v vcukuletu. Teď mi zbýval jen čaj. Bože, proč mi ho mamka vůbec dělala. Jako by si za těch 18 let nevšimla, že čaje úplně nesnáším. Měla jsem vypitou sotva půlku a Chris už si obouval boty. V rychlosti jsem vypila tu hnusnou obarvenou vodu a letěla do chodby pro nějaké tenisky. Mamka si vzala kabát a vyšla za taťkou před dům, kde bylo připravené naše autíčko k odjezdu.
Jakmile jsem zavřela dveře od auta, mohli jsme vyrazit směr Portland. Taťka jezdí podle předpisů, takže naše jízda byla velice pomalá. I mamka dokáže pořádně šlápnout na plyn. Bohužel Chris nemá rád, když mu někdo kecá do řízení. Proto jsme s Rebecou radši potichu.

" Táák a jsme tady dámy. Račte vystoupit!!" ozvalo se ze předu. Mamka vlepila taťkovi pusu a my se mohly jít věnovat obchodům.
Dnešní den je snad za trest. Co jsem komu udělala?? Nakupování nemám zrovna moc v lásce, za to Rebeca ano. Ta se v tom úplně vyžívá. Prolézání jakýchkoli regálů přímo zbožňuje. Musím ji najít nějakého otroka, který by tohle šílenství ustál..
" Bells?? Tak kde si?? Našla jsem hezké tričko dělané přímo na tebe. Pojď honem!!" zakřičela mamka přes celý obchod. To bude moje smrt..
Popadla jsem tričko a k tomu ještě vcelku pěkné tříčtvrteční kalhoty, které náhodou mamka objevila a upalovala jsem do kabinky. Tričko vypadalo opravdu velice hezky. Bylo červené s lehkým výstřihem do ,V'. Oblékla jsem si k tomu kalhoty. Ty byly modré a zdobil je jednoduchý pásek. Né na darmo se říká " na jednoduchosti je krása".
" Vypadáš v tom opravdu hezky." usmála se na mě mamčina vykukující hlava ze závěsu. Úsměv jsem jí oplatila. " Líbí se mi to." odpověděla jsem a začala si sundávat kalhoty. Mamka mi podávala další všemožné kusy oblečení. Jen jsem si povzdychla a pustila se do oblékacího maratónu.
Za šest hodiny strávené v módních butikách jsem si připadala jako vánoční stromeček. V každé ruce jsem měla minimálně tři tašky. Mamka na tom nebyla o moc lépe. Sotva si vytáhla mobil z kabelky, jedna taška ji upadla na zem. Sebrala jsem ji ze země a namířila si to rovnou k nedaleké lavičce. Tam mamka vytočila číslo a přiložila si k uchu telefon. " Chrisi?? Mohl by si pro nás zajet?? Malinko se nám to vymklo z rukou." řekla taťkovi. Nááám?? Spíš tobě mami. Uchechtla jsem se nad svou myšlenkou. " Dobře, dobře. Jsme na náměstí. Budeme tě čekat." odpověděla a ukončila hovor.
" Tak Bells, taťka už je na cestě. Za 15 - 20 minut je tu. Myslím, že se nám dnešní odpoledne vydařilo, nemyslíš??"
" No, řekla bych, že jo." Už abychom byly doma. Jak já se těším na horkou koupel. A hlavně na tajný deník - mé zakázané ovoce.
Po půl hodině čekání na opuštěném náměstí, přijel táta a my mohli konečně vyrazit k domovu.
" Bello?? Tak jak se těšíš zítra do školy??" zeptal se mě pobaveně Chris, když jsme zrovna zajížděli k našemu domu hrůzy. Hodila jsem po něm znechucený výraz a začala vystupovat z auta. Popadla jsem své tašky s novým oblečení a upalovala do svého pokoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ClairdeLune ClairdeLune | Web | 1. října 2009 v 21:35 | Reagovat

wow!! Úžas....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama