Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-23.kapitola

5. září 2009 v 21:15 | Ell :) |  Tajemství nebe

Konečně!!! Konečně jste se dočkali!!! Další, 23.kapitola je konečně tady. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale prostě kámoška Můza si dala asik dovolenou a to se pak špatně píše. Navíc bez ní mě to nejak nebavilo a nebyla jsem schopná napsat vís jak pár vět najednou. Prostě se mi do toho strašně nechtělo.Možná budete mít pocit, že tahle kapča je taková stručnější a odbytější než ty předtím. Nejspíš to nebude jen pocit.

Jak už jsem tu jednou psala, tak tenhle týden od pondělí nečekejte žádný nový díl ani jiné články. Budu na turisťáku. Takže si aji od psaní pořádně odpočinu a pak se do toho snad pustím i s větší chutí.

Tahle kapitola je z pohledu Isabbely. Popisuje to, co se stalo během a po jejím útěku s princem Edwardem ze zámečku, kde ji věznili její únosci.

Takže si užijte dlohoočekávaný díl a taky poslední díl na dlouho dobu. Snad je to všechno, co jsem vám chtěla sdělit. Vaše Ell :)

23. kapitola - Ztracení

Isabella:
Mou ruku držel ve své. Spěchali jsme zahradou. Dostali jsme se až k jeho koni. Vysadil mě na něj a nasedl za mne taky. Jednou rukou mě držel kolem pasu a tou druhou chytil opratě. Rozjeli jsme se a projeli bránou. Najednou jsme za sebou uslyšely klapot kopyt koní. Ohlédla jsem se, ale přes prince Edwarda nikoho neviděla. "Jsou to dva z vašich strážců." Informoval mě a víc popohnal koně.

Nevěděla jsem, odkud jsme přijeli, takže jsem ani nevěděla, jestli teď míříme směrem k domovu, nebo někam úplně jinam. Díky naší rychlé jízdě se do mne opíral studený noční vítr. Byla jsem pořád oblečena jen ve spodničce a košilce a oblečení jsem držela v ruce. Byla mi hrozná zima. Podle zvuku kopyt bylo jisté, že se naši pronásledovatelé stále přibližují. Neměli jsme šanci utéct daleko. Jeli jsme nepřehledným lesem. Najednou princ Edward otočil koně prudce doprava a zajeli jsme do hustého křoví. "Pšššt." Zašeptal mi jen do ucha.

Nic jsem přes to husté křoví neviděla, ale slyšela jsem, jak se za chvíli prohnali dva jezdci na koních kolem nás. Chvíli jsme tam ještě stáli a potom vyjeli a pokračovali úplně jiným směrem, než jsme přijeli, než jsme se schovali a než oni pokračovali.
"Musíte být po tak vysilujícím dni unavená. Dnes už se domů nedostaneme. Vím, ale kde můžeme přespat. Znám tady nedaleko takovou malou chloupku. Není to žádný přepych, ale jednu noc bychom to tam mohli zvládnout." Potichu promluvil. Byl tak blízko, že jsem na svém krku mohla cítit jeho dech." "Dobře." odpověděla jsem jen. Nebyla jsem z dneška tak unavená, jak si myslel. Byla jsem spíše psychicky vyčerpaná. Tolik citového vypětí za jeden den. Jeli jsme ještě necelou hodinu.

Z ničeho nic se před námi vynořila malá, opravdu prťavá dřevěná chaloupka. U ni princ Edward seskočil z koně a pomohl sesednout i mě. Přivázal koně ke stromu a vešel do chaloupky. Já jsem jen stála venku a klepala se zimou. Princ zase vyšel ven. "Pojďte dovnitř. Musí vám být obrovská zima." Já jsem ale pořád stála, nehýbala se ani nemluvila. " Děje se něco?" Zeptal se ustaraně, ale já pořád nic. "Stále se mne bojíte?" Posmutněl. Ta poslední věta mne donutila promluvit. "Ne." Nic víc jsem neřekla a vešla dovnitř. Byla tam jen jedna postel, maličký stůl, jedna židle, nízká skříňka a něco jako krb. Na stole stál džbán s uraženým uchem, jeden hrníček a talíř. Moje prozkoumávání přerušil princ Edward. "Půjdu posbírat nějaké dřevo na oheň. Počkejte tady, prosím." Zmizel.
Zůstala jsem tam sama. Rychle jsem se oblékala do mých šatů. Sedla jsem si na židli a čekala. Pořád nepřicházel a tak jsem začala přecházet po chaloupce. Za chvíli jsem to už nevydržela a vyběhla před chatku. Všude kolem byl jen hustý les. K jednomu ze stromů byl přivázán kůň a v dálce jsem slyšela, jak někde nedaleko šumí potůček.

Šla jsem zpátky do chaty a vzala džbán. Cesta k nízké skále, ze které pomalu stékal potůček do maličké tůňky, trvala asi 5 minut. Chvíli jsem pozorovala tu krásu, potom nabrala vodu do džbánu a vrátila se zpátky. Před domečkem stál princ Edward a rozhlížel se na všechny strany. Když mě uviděl, rozběhl se ke mně. "Jste v pořádku? Nic se vám nestalo? Říkal jsem vám, abyste nikam nechodila. Myslel jsem si, že nás našli a znovu vás unesli." Usmála jsem se na něj a odpověděla mu. "Jsem v pořádku. Jen jsem šla pro vodu k potůčku." Zděsila jsem se, když jsem si všimla, že má princ na obličeji krvavé rány. "Jste zraněný. Musím vás ošetřit." Popadla jsem ho za ruku a chtěla zatáhnout dovnitř. Najednou jsem ale jeho ruku pustila a omluvně se na něj koukla. "Promiňte." Začervenala jsem se a vešla do chaloupky.

Bello, vzpamatuj se. On není Tom ani John. Takhle s ním jednat nesmíš. Je to vysoce postavená osoba. Vzpamatuj se Bello. Nadávala jsem si v duchu.

Vešla jsem dovnitř. V krbu už bylo nalámané dřevo a čekalo už jen na zapálení. "Čím to zapálíme?" Obrátila jsem se na prince Edwarda. "Pokusím se to zapálit křemenovými kameny." Při těch slovech si sedl na zem, vzal do rukou kameny a začal s nimi škrtat o sebe. Já jsem položila džbán na stůl, potom se postavila za prince a pozorovala jeho snažení. Občas vykřesal pár jisker, ale žádná se nerozhořela. Po chvíli jsem se osmělila a zeptala se. "Mohla bych to také zkusit?" Otočil se na mne s překvapeným pohledem. "Vy byste chtěla?" "Chtěla bych to jen zkusit. Nikdy jsem to nezkusila." "Proč ne, jistě, že můžete." Posunul se, aby mi udělal místo před krbem a já si klekla vedle něj. Párkrát jsem o sebe kameny škrtla, ale nemělo to žádný účinek. Nevykřesala jsem ani jedinou jiskru. "Takhle?" Zeptala jsem se, protože jsem nevěděla, jestli to vůbec dělám správně. Princ mě pozoroval s jemným úsměvem na rtech. "Ne." Najednou mě zezadu objal a mé ruce držel ve svých. Byl tak blízko. Navzájem jsme se dívali do očí. Ta jasně smaragdová barva mě chytila a nechtěla pustit. Nakonec jsem se ani nevím jak, ale vzpamatovala a odtrhla od něj oči. "Myslím, že mi to nepůjde." Řekla jsem a začala se zvedat.

Princ se dál pokoušel rozkřesat oheň a já jsem začala hledat, jestli zde není něco k jídlu. Já jsem sice hlad neměla, jedla jsem totiž na tom zámečku. Princ Edward, ale už musel mít ohromný hlad. Kdo ví, jak dlouho nejedl. Prohledala jsem malou skříňku, kde jsem našla poloroztrhanou deku, ale vyndala ji a položila na postel. Nakoukla jsem do dalšího šuplíku ve skříňce a našla krabičku zápalek. "Podívejte, princi Edwarde, co jsem našla." Ihned se otočil a já mu krabičku hodila. Rychle ji chytil a rozesmál se. "Proč mě to nenapadlo dřív?" Zapálil oheň a kývnul na mne, abych přišla blíž a ohřála se.

Chvíli jsme tak seděli před krbem. Podívala jsem se na něj. On se na mě taky díval, což mě překvapilo. Najedou jsem se zhrozila. "Já jsem zapomněla. Ještě jsem vám neošetřila vaše zranění." Stoupla jsem si. "Pojďte, posaďte se prosím tady na postel." Nechápavě se na mě díval. "To nestojí za řeč. Nedělejte si s tím starosti." Zamračila jsem se na něj. "Můj otec mě učil, že žádné zranění se nemá podceňovat. Copak by mi mé svědomí dovolovalo být i nadále jeho pomocnicí, kdybych se neřídila jeho radami? Nebo se snad bojíte, že bych vám ještě více ublížila?" "Ne, to samozřejmě ne." Skočil mi do řeči a už si poslušně sedal na postel.

Z džbánu jsem nalila trochu vody na talíř, který jsem potom položila na postel. Zohla jsem se a ze spodničky utrhla kus látky, kterou jsem do vody ponořila. Celou tu dobu jsem na sobě cítila princovy oči, ale nenechala jsem se tím pozorováním znervóznit.

Začala jsem mu ušetřovat rány na tvářích a nose. Byla jsem zvyklá ošetřovat pacienty, ale tohle bylo jiné. Byl to zvláštní pocit takhle se ho dotýkat. Měl zavřené oči. "Hotovo, princi Edwarde." "Moc vám děkuji." Vzal moji ruku do svých a něžně ji políbil. Nestihla jsem ani nic říct a on pokračoval. "Mohl bych vás ale o něco požádat?" Co by tak po mě mohl chtít. Na tom nezáleží. Musím splnit téměř vše, co si bude on přát, už jen kvůli jeho postavení. "Nechci, abyste to dělala z úcty, nebo jen kvůli mému postavení. Byl bych nesmírně rád, kdybyste to přijala nebo odmítla podle toho, jak to cítíte." Přikývla jsem. "Dobře, budu se tím řídit. Ale abych vám mohla odpovědět, musíte mi prozradit, o co jde." Usmál se. "Jistě. Chtěl jsem vás požádat, zda byste, až mne příště budete oslovovat, vynechala můj titul. Byl bych moc rád, kdybych pro vás mohl být pouze Edward."

Čekala jsem hodně věcí, co by mohl chtít. Tohle mne ale zaskočilo. Byl jsem mu tolik vděčná, že bych měla plnit každé jeho přání. Sám ale chtěl, abych odpověděla podle toho, zda to tak chci i já. Musela jsem však uvažovat, zda by se to hodilo. Co by na to řekl Carlisle, který mne společně s Annou a Hilary učili dobrému chování. Nepokládali by to za nevhodné? Nebo kdyby mne slyšel takto jej oslovovat někdo jiný z vyšších kruhů? Byla jsem rozhodnuta tuto nabídku odmítnout. Nechtěla jsem Carlisla zklamat. Vzhlédla jsem k němu. Vypadal trochu nedočkavě. Pohlédla jsem do jeho očí a najednou jsem nebyla schopna mu dát odpověď, ke které jsem v myšlenkách došla. "Byla bych nesmírně poctěna, princi Edwarde." Zářivě se usmál. "Odteď už jen Edwarde." Taky jsem se usmála, ale červeň se mi nahrnula do obličeje, takže jsem raději popadla talíř a šla ho postavit na stůl.

"Nemáte žízeň, princi Edwarde?" Trochu se zamračil a opravil mne. "Jen Edwarde." Usmála jsem se. "Nemáte žízeň, Edwarde?" Zkusila jsem to znovu pořád s úsměvem na tváři. "Takhle už je to lepší, ale co takhle: Nemáš žízeň, Edwarde?" Napodobil můj hlas, naklonil hlavu na stranu a čekal. "Nemáš žízeň, Edwarde?" Pomalu a nesměle jsem vyslovovala každé slovo. Obdařil mne svým nádherným zářivým úsměvem a odpověděl. "Ano, děkuji, slečno Isabello." Místo toho, abych šla nalít vodu do hrníčku, jsem se ani nepohnula a zamračila se na něj. "Děje se něco, slečno Isabello?" Zčervenala jsem a sklopila zrak k zemi. "Já…já jsem myslela. Myslela jsem, že když já vám… ti mám říkat Edwarde, že ty mi taky nebudeš říkat slečno Isabello." Zvedal jsem oči od podlahy a podívala se na něj. Usmíval se. "Dobře." "Jsem… Isabella." Zaváhala jsem, protože jsem mu chtěla nabídnout, aby mi říkal Bello. Tak mi ale říkali jen mí nejbližší doma. A tady by to třeba mohl považovat za velkou troufalost. Vzal z postele, přistoupil ke mně, vzal mou ruku do svých a políbil ji.
Potom jsme si ještě nějakou chvíli povídali hlavně o uplynulém dni.


"Měli bychom si odpočinout. Zítra nás čeká dlouhá cesta." Jen jsem přikývla a přešla k posteli. Edward si mezitím lehnul na zem. "Vezmi si alespoň tu deku, vždyť úplně prochladneš." "V žádném případě. Já ležím u ohně. Mě je teplo." Neodmlouvala jsem. Já jsem ulehla na postel a přikryla se dekou. Nechtěla jsem ho nechat spát na zemi. Má čest a vychování mi ale nedovolili říct mu, aby si lehl ke mně na postel. Téměř okamžitě jsem usnula. Dnes toho na mne bylo opravdu moc.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 NikkiR NikkiR | Web | 5. září 2009 v 21:48 | Reagovat

nádhera!!a co třeba takový polibek na dobrou noc??? :-D

2 Sylvín Sylvín | 5. září 2009 v 22:26 | Reagovat

pohled edwarda v chloupce, a po ní, a musím souhlasit s NikkiR. Ale je to krása opravdu  :-D  :-D

3 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 5. září 2009 v 23:12 | Reagovat

jůůů..nádherná kapitola..!!!:-) už teď se nemůžu dočkat pokračování..!!Já to snad nevydržím..:-D
a souhlasím s NikkiR a Sylvín - polibek na dobrou noc by nebyl špatný..:-D

4 gaudi gaudi | E-mail | Web | 6. září 2009 v 0:13 | Reagovat

WaW! užasné. oplatilo sa to čakanie, len si myslím, že ten týždeň to nevydržím..ale budem sa z celých svojich síl snažiť držať pri živote, aby som si mohla prečítať pokračko TN! ..a tá pusa na dobrú noc..nie je to zlý nápad...ale v tej dobe...je fajn, že si aspoň začali tykať! xD

5 Gigles Gigles | E-mail | 6. září 2009 v 0:30 | Reagovat

Jééééé...to bylo naprosto dokonalý,ještě pořád se usmívám. To čekání za to rozhodně stálo!! Naprosto dokonalý..vážně úžasný :-). Doufám, že už to brzy rozseknou a vyznají si ty city:-P

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 6. září 2009 v 8:50 | Reagovat

Jéé super!! Honeem další dílek :-D

7 Ell Ell | 6. září 2009 v 10:13 | Reagovat

Jůůůů! Díky, já jsem si myslela, že to bude úplný propadák.

Sylvín: Edwardův pohled z chaloupky asik dělat nebudu. Protože si myslím, že jsem dost naznačila jeho pocity i v pohledech a tak. Další důvod je, že chci trochu posunout děj dopředu.

Gaudi: Je mi to líto, ale nedá se svítit! Prosím, vydrž to!

Izzy Mary: Tys asik nečetla úvod (perex) :-D

8 iva iva | 6. září 2009 v 10:50 | Reagovat

super už se těšim na další a  taky souhlasim s holkama  :-)

9 Astirie Astirie | 6. září 2009 v 10:53 | Reagovat

Skvely dilek ... jsem rada ze si spolu zacali tykat :) bude to zajimave az prijedou zpet domu a budou si tykat :) ... tesim se na dalsi dilek i kdyz bude az za dlouho :)

10 Monulinka Monulinka | 6. září 2009 v 11:48 | Reagovat

klasny super!!!dalsi

11 Monulinka Monulinka | 11. září 2009 v 18:32 | Reagovat

kdy bude dalsi pls pls pls!!:(??

12 NikkiR NikkiR | Web | 12. září 2009 v 17:41 | Reagovat

Kdy bude dalšííí??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama