Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-24.kapitola

12. září 2009 v 19:05 | Ell :) |  Tajemství nebe
24. kapitola vaší (jak to tak vypadá) oblíbené povídky přisfištěla! :) Omlouvám se, že jste museli čekat tak dlouho. Takže jsem rači pohla, ale zato je ta kapitola kratší.

Jak už napovídá obrázek, tahle kapitola bude citová bomba. Vypráví Edward, ale určitě se dočkáte i Isabelliných myšlenek.

Hudba: Bylo pro mě strašně těžké vybrat nějakou písničku. Je pravda, že písniček o lásce jsou miliardy, ale právě proto je ještě těžší nějakou vybrat. Nakonec jsem to hledání vzdala a dám tu jednu z mojich nejoblíbenějších písniček. Sice se tak tomu úplně nehodí, ale to je jedno. Takže H16-Dala si mi kridla

Snad se vám bude líbit. Příjemné počteníčko! Vaše Ell :)


24. kapitola - Nečekané


Edward:

Téměř okamžitě usnula. Já jsem jen ležel a pozoroval, jak poklidně oddechuje.
Kdyby mi jen maličko naznačila, co ke mě cítí. A co když naznačila? Co když to, že přijala mou nabídku na tykání má být pro mne to znamení? Dneska ke mně byla opravdu velmi milá. Ale kdo by nebyl. Vždyť jsem ji zachránil. Tak rád bych věřil, že i ona mne má ráda. Takovou lásku jako já nemůže cítit. Tak silný cit by její křehoučké tělo muselo roztrhnout. Jen nepatrnou část toho, co cítím já, kdyby cítila i ona a byl bych šťasten. Ne, byl bych nejšťastnější člověk na světě. Ne, na světě v celé vesmíru. Snad je i dobře, že nevím, co ke mně cítí. Kdybych to věděl, umačkal bych ji v mém náručí. Polibek, který bych ji věnoval, by trval celou věčnost. Nebyl bych schopen se od ní odtrhnout.

Když jsem tak přemýšlel, nevšiml jsem si ani, že začala rychle dýchat. Z mého zasnění mě probudil až její vyděšený šepot.
" Ne, nechte mne. Pusťte mne. Já chci domů." Vyděšeně jsem se posunul k její posteli. Nevěděl jsem, zda ji mám probudit, nebo ji raději nechat spát. Jemně jsem ji pohladil po ruce. Najednou udělala prudký pohyb tou rukou a chytla se te mé. Nechápavě jsem se na ni díval. Zmáčkla mou ruku a začala křičet. "Pomooooooc!" Vyhoupla do sedu a dýchala ještě rychleji než předtím. Rukama si zakryla tvář a nejspíše se snažila uklidnit.

Nevěděl jsem, co mám dělat, ale chtěl jsem ji nějak uklidnit. "Isabello, jsi v pořádku?" Potichu jsem zašeptal. Rychle se otočila a odsunula se na posteli co nejdále ode mne, dokud nenarazila zády o stěnu. Zase mne bodlo u srdce. Zase se mne bojí. Já ji přece nechci ublížit, chci ji chránit. Vyděšeně se na mne dívala a po tvářích ji začaly stékat slzy. Musel jsem něco udělat. Hned. Nemůžu se dívat jak pláče. "To jsem jen já, Edward. Nemusíš se bát, byl to jen sen." Začal jsem ji utěšovat a sedl si na postel tak, abych na ni viděl. Trochu se zklidnila. "Neboj se, jsem tu s tebou."

Najednou se stalo něco, co bych nečekal. Byl to tak rychlý pohyb, že jsem ani nestačil zaregistrovat, co ho způsobilo. Najednou se na mne tiskla. Ruce měla obmotané kolem mého krku a hlavu položenou na mé hrudi. Jakmile jsem se trochu vzpamatoval, obmotal jsem svoje ruce kolem jejího pasu. Slyšel jsem, jak potichounku vzlyká. Jemně jsem ji hladil po zádech. "Neplač. Byl to jen sen. Už je to pryč."

Zvedla hlavu a trošku se ode mne odsunula, aby mi viděla do očí. V těch jejích jsem mohl vidět důvěru. Najednou se ale její pohled změnil. Jakoby dostala strach. Nemohl jsem dopustit, aby se teď ode mne odtrhla. Kdyby se vzdálila, vyrvala by mi mé srdce. Musel jsem zakročit. Pomalu jsem sklonil hlavu. Ještě nikdy jsem její oči neviděl takhle z blízka. Byly ještě krásnější. Nemohl jsem se od nich odtrhnout. Ona se mi také dívala do očí, ale tak opatrně. Podařilo se mi vysvobodit ze zajetí jejich očí jen díky tomu, že se začala červenat. Ještě jednou jsem nakoukl do té tekuté čokolády a potom sjel pohledem k jejim rtům. Přiblížil jsem se ještě více a opatrně položil svoje rty na ty její. Nemohl jsem to vydržet. Čím blíž jsem byl, tím jsem chtěl být ještě blíž. Začal jsem ji líbat. Bylo to nádherné. Ale jakoby tomu něco scházelo. Donutil jsem se pootevřít oči, abych viděl její reakci. Oči měla zavřené, tváře červené. Přestal jsem a začal se pomalu odtahovat. Naše rty se odpojily, ale ona se ke mně nakláněla a jakoby mé rty hledala. Znovu jsem se přiblížil a položil své rty na ty její. Přitiskla se na mne a já už to nemohl vydržet a začal ji znovu líbat. Tentokrát se zapojila i ona. Teď neexistovalo nic. Jen my dva. Pokud jsem si někdy myslel, že jsem v nebi, tak to nebyla pravda. Teprve teď jsem se tam dostal. A můj andílek tam byl se mnou.

Odtrhla se ode mne. Pomalu jsem otevřel oči a pohlédl na ni. Měla sklopený zrak a byla celá červená. Najednou vzhlédla, ale zase zrak sklopila. Za tu chvilku jsem ale mohl poznat v jejich očí zmatek. "Já….já se omlouvám." Pronesla tichým roztřeseným hlesem plným kajícnosti. Byl jsem smutný, že toho litovala. "Za co?" "Že jsem se tak na tebe vrhla." "To já bych se měl omluvit a říct, že lituji, že jsem tě políbil. Já ale nemůžu. Já toho nelituji." Zvedla hlavu a zadívala se mi do očí. " Myslím, že teď je ta správná chvíle. Musíš to vědět. A já už déle nemohu skrývat pravdu." Odmlčel jsem se a zahleděl jsem se ještě více do jejich očí. "Miluji tě."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gigles Gigles | E-mail | 12. září 2009 v 19:47 | Reagovat

Woooooooooow!!! Sem naprosto unešená..to je to na co sem čekala..a je to naprosto dokonalý!! Vážně krása :-D. Sem hrozně zvědavá, co mu na to odpoví (moc doufám, že stejně), tak nás prosím dlouho nenapínej.Tlesááááááááám

2 Gabča Gabča | Web | 12. září 2009 v 20:50 | Reagovat

Nemám slov.. Slovíčko po slovíčku jsem hltala a bála se, že kapitolka skončí.. Čekala jsem na onen polibek a on se dostavil až v závěru.. Byla jsem tak napnutá..:-D A teď jsem mnohem víc, jelikož nevím, jak mu na to Isabella odpoví.. Taky doufám, že odpoví stejně.. Nebo alespoň podobně..8-)
Strašně moc se těším na pokračování.. Snad tu bude brzy..;-)

3 hanicka hanicka | E-mail | 12. září 2009 v 21:10 | Reagovat

krása nic k tomu nejde dodat...........doufám že se tam konečně oběví zas Emment a Rose

4 Sylvín Sylvín | 12. září 2009 v 21:13 | Reagovat

jůůůů, to se mi hrozně líbi , musí mu říct co k němu cítí prosím. Prosím netrap nás dlouho vím že je škola a ty máš taky určo nějaký povinnost, ale prosím další kapitolku co nejrychlej. :-D  :-D  :-D

5 andy andy | 12. září 2009 v 21:20 | Reagovat

kraaaaaasa....konecne...uz sa neviem dockat pokracovania :-D

6 anamor anamor | 12. září 2009 v 21:23 | Reagovat

nádhra nemůžu se dočkat pokračování ;-)  :-D  :-D  :-D

7 iva iva | 13. září 2009 v 11:51 | Reagovat

krása super prost nemám slov to čekání za to určitě stálo!!! :-)  kdy bude pokráčko??

8 NikkiR NikkiR | Web | 13. září 2009 v 13:28 | Reagovat

Náádhera!!!!takovýhle konec!!!!!!!honem pokračuuj :-)

9 Janča Janča | 13. září 2009 v 13:37 | Reagovat

úžasný, krása, báječný!!!!!!!!!!! :-)  :-) máš vážně neskutečnej talent....už sse nemůžu dočkat dašího dílu....... :-D

10 Ell Ell | 13. září 2009 v 16:54 | Reagovat

Díky strašně moc za vaše komenty. Fakt mě to hrozně těší, že se vám to líbí. Další díl jsem chtěla zdatlovat dneska, ale byla u nás sestřenka s kterou už jsem se neviděla strašně dlouho. Takže jsem to nějak nezvládla. Ale za chvíli bych se do toho mohla pustit. Neslibuju ale, že to tu ještě dneska bude.

11 gaudi gaudi | Web | 13. září 2009 v 17:06 | Reagovat

úúúžasný dielik! fakt nádhera! oplatilo sa čakať!
p.s. Ell, rozvrh/y mám, skúsim ti ich večer poslať na mail..ak to stihnem...

12 Ell Ell | 13. září 2009 v 17:15 | Reagovat

gaudi:dík moc. Jéééé....ty jsi úžasná. jj pošli. moc moc děkuju  :-)

13 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 13. září 2009 v 21:39 | Reagovat

Pááni, to je vážně tak... ani slova na to nemám. Tak... úchvatné.. honemm další jinak z toho šibnu...  :-D

14 Janča Janča | 15. září 2009 v 19:30 | Reagovat

kdy bude pokráčko??? ;-)

15 Ell Ell | 15. září 2009 v 20:06 | Reagovat

Janča: Zatím nevím, dneska jsem neměla čas, abych něco sepsala. Strašně moc se omlouvám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama