Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-25. kapitola

15. září 2009 v 22:20 | Ell :) |  Tajemství nebe
To čučíte, co? Já taky! Ale nějak jsem to stihla. 25. kapča TN je tady! Sice je celkem krátká, ale je tu. Rozhodla jsem se, že vás budu ještě chvíli napínat.

Takže teď je tu pohled Isabelly na její a Edwardův první polibek.

Hudba: Možná tu zítra ještě něco hodím, dneska už na to fakt nemám sílu. Pardon!

Nevěděla jsem, jak mám thle kapitolu pojmenovat, takže to berte s rezervou. :)

Tak si tu kapču užijte. Vaše Ell :)


25. kapitola - Sním nebo bdím?


Isabella:

Probudila jsem se do krásného rána. Edward byl už vzhůru a tak jsme se mohli vydat na cestu domů. Jeli jsme neznámou krajinou, když najednou z lesa vyjeli mí únosci, od kterých mne Edward včera vysvobodil. Okamžitě nás dojeli a zastavili našeho koně. Jeden z nich, ani nevím který, mne nemilosrdně stáhl ze sedla a vlekl pryč. Bránila jsem se, ale neměla jsem sebemenší šanci. Uviděla jsem, že Edward už je taky na zemi. Viděla jsem taky, jak se snažil s dalšími dvěma únosci prát, ale ani on neměl šanci.
"Nechte ho! Pusťte ho!" Křičela jsem na ně. Víc už jsem neviděla, protože ten, který mne táhl, mne hrubě hodil do nějakého kočáru. Prudce zavřel dveře a z venku je zajistil, abych nemohla utéct. Pěstí jsem do nich bušila, ale nejspíš mne nikdo neslyšel.

"Jsi ještě krásnější, když se zlobíš." Přestala jsem dýchat. Moje pěst se přestala pohybovat a i já úplně ztuhla. Ten hlas jsem znala. Zdálo se mi o jeho majiteli téměř pořád. Neotočila jsem se, protože jsem nebyla schopna žádného pohybu. Neotočila bych se ale ani tehdy, kdybych schopná byla. Nechtěla jsem HO vidět. Nechtěla jsem vědět, že je to ON. Tenhle hlas bych poznala vždycky, nechtěla jsem se ale ujistit, že je to opravdu ON.
"Je to neuvěřitelné, ale je to pravda. Jsi ještě krásnější. Jako by to bylo možné." Na chvíli se odmlčel a za chvíli zase pokračoval ve svém proslovu. "Edward věděl, proč si tě vybral. Nechápu sice, jak mohl přehlédnout tvůj původ a postavení. Ale kdyby toho nebylo, byla bys dokonalá." Opět se na okamžik odmlčel.
"Prosím podívej se na mne." Znovu promluvil. Já jsem se ale nehla. "Podívej se na mne!" Tentokrát mi rozkázal a jelikož jsem se ani tentokrát nepohnula, chytil mne za loket a hrubě posadil na sedačku vedle sebe. Teď už jsem nemohla vzdorovat a podívala se na něj. Propalovala jsem ho nenávistivým pohledem, ale ten pohled měl v sobě i příměs strachu. Znovu jsem viděla tu tvář. Zase jsem byla s tím, který mi tolik ublížil.
ON se celou dobu díval na mne. Zvedl ruku a pohladil mne po vlasech a přešel na mou tvář. Uhla jsem. Chytil mne za bradu a otočil můj obličej k němu.

"Ne, nechte mne. Pusťte mne. Já chci domů." Začala jsem prosit. Prosila jsem i přesto, že jsem věděla, že mi to nepomůže. V každém svém snu jsem prosila, aby mne pustil. Nikdy se to ale nestalo. A tohle nebyl sen. Byla to skutečnost.
"Byl bych blázen, kdybych tě pustil. Ani nevíš, kolik práce mi dalo, nechat tě unést." Naklonil se ke mně. Už jsem věděla, co bude následovat. Nemohla jsem to dopustit. Ale co dělat? "Pomoooooooooooc!" Začala jsem křičet.


Najednou všude kolem mě bylo šero. Zmateně jsem se rozhlédla. Dýchala jsem velmi rychle. Obličej jsem si zakryla dlaněmi a snažila se uklidnit. Nechápala jsem, co to bylo. Nemohl to být jen sen. Bylo to tak živé. Žádný z mých snů nebyl nikdy tak živý.

"Isabello, jsi v pořádku?" Najednou se za mnou potichu ozvalo. Nebyl to ON, tím jsem si byla jistá, ale také jsem ten hlas znala. Rychle jsem se otočila. Uviděla jsem tam Edwarda. Strašně moc jsem se lekla. Pohltil mne obrovský strach, který jsem nechápala. Najednou jsem neseděla vedle něj. Ani nevím, jak a proč jsem to udělala, ale udělala. Seděla jsem na posteli co nejdál od něj a krčila se do klubíčka. Byla jsem zmatená a bála se. V jeho očích se zrcadlila bolest. Byla v nich vepsána tak hluboko, že mě až zabolelo u srdce. Dívali jsme se na sebe. V mých očích musel jít vidět strach a v těch jeho byla zas obrovská bolest. Opět mě zradily slzy a kutálely se mi pomaličku jedna za druhou po tváři.

"To jsem jen já, Edward. Nemusíš se bát, byl to jen sen." Tak přece? A co když mi lže? Bylo to tak skutečné. Ale jinak to vysvětlit nešlo. Musel to být sen! Sedl si pomaličku a opatrně na postel a nespouštěl ze mne oči.
"Neboj se, jsem tu s tebou." Ještě ani tu větu nedořekl a já se na něj tiskla. Už jsem neseděla na nejvzdálenějším místě postele, ale tiskla se k němu a plakala mu na hrudi. Ucítila jsem jemný tlak kolem mého pasu. Až teď jsem se cítila v bezpečí. Předtím jsem byla jen malé ptáče, které neumělo létat a zůstalo samo v hnízdě. Teď jsem byla chráněná pod jeho křídly. Nemohla jsem zastavit slzy ani vzlyky. Hladil mne po zádech. Bylo to tak uklidňující a příjemné. Uklidnila jsem svůj dech a slzy mi přestávaly téct.

"Neplač. Byl to jen sen. Už je to pryč." Zvedla jsem hlavu a podíval se do těch smaragdových očí. Už jsem úplně zapomněla. Co se před chvílí stalo. Proč jsme takhle seděli. Už jsem si užívala jen jeho přítomnost. Cože jsem dělala? Já si užívala jeho přítomnost? Ne, to nesmím. Co to dělám. Musím okamžitě přestat.

Znovu jsem se mu podívala do očí. Byly ale blíž. Celá jeho tvář byla blíž. Na všechno jsem najednou zapomněla. Jeho oči byly střed vesmíru. Ještě nikdy jsem je neviděla takhle z blízka. Byly přenádherné. Trošku jsem se nad svými myšlenkami začervenala, ale nemohla jsem odtrhnout oči od té smaragdové krásy. Všiml si, jak se červenám a jemně se usmál. Ještě se mi krátce podíval do očí a pak pohledem sjel k mým rtům. Začal se pomalu přibližovat ještě víc a najednou už mezi našimi tvářemi nebyl skoro žádný volný prostor. Jeho rty se zlehka dotkly těch mých. Polilo mne horko a zároveň se mi dělala husí kůže. V břiše mi poletovalo obrovské hejno motýlků a jemně mě zevnitř lechtali. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit své srdce, které běželo neskutečnou rychlostí.

Ucítila jsem na svých rtech větší tlak. Líbal mne. Ten pocit, který jsem v tu chvíli cítila, nelze popsat. Bylo to příjemné. Toužila jsem, aby nepřestával, ale zároveň jsem věděla, že tohle dělat nesmím. Najednou tam jeho rty nebyly. Kde se poděly? Kde se ztratily? Chtěla jsem otevřít oči, ale už zase jsem na svých rtech cítila ty jeho. Přitiskla jsem se k němu. Zapomněla jsem úplně na všechno a do polibku se také vložila. Teď už to bylo dokonalé. Byli jsme v nebi. Jen on a já. Musela jsem se odtrhnout, abych se nadechla. Jakmile jsem se vzdálila, došlo mi, co jsem právě udělala. Líbala jsem se s princem Edwardem. Cítila jsem, jak mi začínají červenat líce. Co jsi to Bello udělala? Jak jsi to mohla dopustit?

Musím se omluvit. Vzhlédla jsem, ale jakmile jsem se podívala do jeho očí, všechna odvaha mne zase opustila. Zase jsem sklopila zrak. "Já….já se omlouvám." Zašeptala jsem. "Za co?" Jak se mohl takhle ptát. Za co? Není to snad jasné? "Že jsem se tak na tebe vrhla." "To já bych se měl omluvit a říct, že lituji, že jsem tě políbil. Já ale nemůžu. Já toho nelituji." Moje hlava vyletěla vzhůru. Co prosím? Co to právě řekl? Až se konečně vrátím domů, musím poprosit Carlisla, aby mi vyšetřil sluch. " Myslím, že teď je ta správná chvíle. Musíš to vědět. A já už déle nemohu skrývat pravdu." Teď jsem mu rozuměla ještě míň. Správná chvíle na co? Co tak důležitého musím vědět?

Zhluboka se mi díval do očí. Já jsem do těch jeho hleděla spíše opatrně. Čekala jsem na to, co příjde. "Miluji tě."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaudi Gaudi | Web | 15. září 2009 v 22:36 | Reagovat

heh , fakt čumím! dnes som to akosi vôbec nečakala  :-D , fúú , som si vydýchla, ked mi došlo, že to bol sen, heh paradoxne mi to došlo pri vetách:"A tohle nebyl sen. Byla to skutečnost."   :-D , aj keď ma trošku mrzí, že som sa vlastne nedozvedela nič nové, bola to ďalšia úžasná kapča, a opäť sa neviem dočkať pokračka!

2 Gigles Gigles | E-mail | 15. září 2009 v 23:44 | Reagovat

Jéééé..to bylo krásný. Naprosto dokonalá kapitolka. A teď sem moc zvědavá jak to bude dál. Krásně napsaný, člověk se do toho příběhu vždycky tak vžije. Je to prostě dokonalá povídka :-) .

3 Sylvín Sylvín | 16. září 2009 v 5:43 | Reagovat

zase sem se nedozvěděla odpověď, proč mi to děláš to je týrání  :-D  :-D , ale dílek je moc pěknej. Jen pokračuj (samozřejmě co nejrychleji)  :-D

4 andy andy | 16. září 2009 v 14:54 | Reagovat

kraaaaaaaaasa!!!!!!!!!!!!rychlo pokracovanie!!!!!!! :-D

5 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 16. září 2009 v 15:05 | Reagovat

Byla to opět úžasná kapča..ale takhle nás trápit?? víš co to se mnou děla?? jsem úplně nepříčetná..:-D:-D jakmile sem to dočetla (a to ve škole) tak sem naštvaně bouchla do stolu, že nevím jak se na to bude Bella bude tvářit..učitelka se na mě divně podívala a do konce hodiny mě pořád sledovala..:D
takže by to chtělo co možná nejdřív pokračování..8-)

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 16. září 2009 v 17:12 | Reagovat

Jééé honem další díl...  :-D

7 iva iva | 16. září 2009 v 17:17 | Reagovat

SUPER rychle další!! :-)

8 Janča Janča | 16. září 2009 v 17:40 | Reagovat

báječný!!!!!!!!!!!!!! Jako vždy, kdy bude pokráčko???? :-D

9 jiras.minas jiras.minas | E-mail | 16. září 2009 v 18:22 | Reagovat

Dalšííí. prosím...ještě dneska moc tě o to prosím...

10 NikkiR NikkiR | Web | 16. září 2009 v 18:45 | Reagovat

:-)  :-)  :-) Dalšííí. prosím...

11 Ell Ell | 16. září 2009 v 19:40 | Reagovat

Jak kjsem řekla, ani já jsem nečekala, že to stihnu.
Děkuju vám za pochvaly. Já vím, to píšu často, možná vám to zní jako otřepaná fráze. Tak aby se neřeklo, tak poděkuju. Možná jiní to tak dělají. Ale já ne. Myslím to doopravdy. Neumíte si představit, co to pro mě znamená.

Gaudi: jaj, tak to jsem neodhadla. Tak do příště se polepším. Už nebudu psát, že to není sen :-) Já vím, že tam nebylo nic nového. Jen jsem chtěla, abyste věděli, jak tenhle (podle mě důležitý okamžik) prožívala Bella.

Gigles: Tak to jsem ráda, že se do toho dá vžít. Vždycky když to píšu, tak jsem tam. Nejsem já Ell, ale jsem zrovna ten, z čího pohledu píšu. Možná to zní divně, ale je to tak. Jsem v úplně jiném světě. Tak jsem ráda, že slyším (teda jako vidím), že tam jste se mnou :-D

Sylvín: Nechci tě týrat, ani nikoho jiného. Jen to pochopte. Nemám tolik voného času, kolik bych chtěla. Potřebovala bych nějaké kouzelné hodiny, na kterých bych si mohla přetáčet čas a ten čas by se fakt vrátil. Takže pokud mi někdo z vás něco takového sežene, tak tu budete mít novou kapitolu každý den! Slibuju!
:-D

Gabča: to zní jako zábavná historka. Úplně si to představuju  :-D . Promiň, pokusím se to urychlit, ale nic neslibuju.

12 Gabča..xoP Gabča..xoP | Web | 16. září 2009 v 20:38 | Reagovat

[11]:
No jsem ráda, že sem tě pobavila.. jen doufám, že si to učitelka špatně nevysvětlí a nebude si myslet, že tohle dělám pořád..
Pokráčko udělej, až budeš mít čas..ale mysli přitom na nás, na závisláky, kteří to potřebujou..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama