Povídky na téma Ztráta paměti:
od Gaudi

TAJEMSTVÍ NEBE-32.kapitola

29. října 2009 v 20:32 | Ell |  Tajemství nebe
Ahojte,
přidávám 32.kapitolu Tajemství nebe. Tahle kapitola mi dala docela zabrat. Napsala jsem celkem asik 4 verze, jak by to mohlo být, ale žádná z nich se mi dostatečně nelíbila. Ani tahle poslední není podle mých představ (ale já vlastně tentokrát ani pořádně nevím, jaké mám představy).

Asik vám tahle kapitola moc nového neřekne, ale snad na konci najdete aspoň něco, co jste už tušili. Jinak taky zjistíte, kdo je ten záhadný Ern, který se objevil na konci minulé kapitoly. Teda nezjistíte to až tak docela:).

Obrázek: Enr (ale celkem nekvalitní obrázek)

Hudba: Yiruma - Maybe Asik se to k tomu moc nehodí, ale nevěděla jsem, co tu dát. Task si to nemusíte pouštět.

S přáním příjemného počtení vaše Ell:)


32.kapitola - Vyprávění



Isabella:

"Erne! Je tu." Řekla prostě. Ani nezvýšila hlas.

Potom si sedla ke mně do jednoho z křesel a začala z konvice nalévat čaj do tří hrníčků, které ležely na stole. Já jsem ji jen vyjeveně sledovala a nechápala. Najednou se otevřely dveře. Můj pohled se otočil k nim a já spatřila muže. První, co mne na něm zaujalo, bylo jakési světlo kolem něj. Jakoby z jeho těla vycházela modrá záře. Mohl mít tak kolem 30. Jeho vysokou štíhlou postavu obepínaly černé kalhoty a bílá košile. Černé vlasy mu padaly do jasně zelených očí, rovný nos mu směřoval k úzkým rtům. Na obličeji měl milý výraz. Jakmile spatřil Alici, rozšířil se mu úsměv na tváři a rychle popošel k ní.

"Konečně Alice, už jsem se nemohl dočkat, až tě zase uvidím. A tady máme Bellu, je to tak?" Otočil se i s Alicí směrem ke mně a usmál se na mě. Já jsem jen kývla na souhlas. "Vítám tě tady u nás. Ernest. Jméno mé." Přišel ke mně s nataženou rukou. Podala jsem mu ruku, on ji políbil a já potichounku, nejistě zašeptala. "Těší mne. Isabella Cullenová." Načež se mu na tváři vykouzlil ještě větší úsměv, usmíval se čím dál více. "Erne, nech toho, vůbec nic neví." Napomenula ho přísným hlasem Alice. Nechápavě jsem pohledem přebíhala z jednoho na druhého. Co jsem řekla? Jen jsem řekla, že mne těší a představila jsem se. Co na tom mohlo být směšné? "Odpusť mi mé chování, ale nám se nemusíš představovat, tady všichni ví, kdo jsi. A někteří o tobě ví víc, než ty sama, nemám pravdu Alice?" Jmenovaná jsem pohrdavě zakroutila hlavou a řekla. "Měl bys začít vysvětlovat."

"No jo. Tohle je na mém úkolu nejnudnější. Pořad dokola opakovat to samé, znova a znova odpovídat na ty samé otázky. Je pravda, že to má i jednu světlou stránku. Poznávám pořád nové a nové lidi, nebo ne tak docela lidi…." " No dobře Erne. Tak už začni, ať to máme všichni za sebou." Přerušila ho Alice. "Zajisté, začneme." Odkašlal si, sedl si do křesla naproti mně, pokynul mi, abych si také sedala a zaměřil svůj pohled na mne."

"Milá Bello." Pronesl důležitým hlasem. "Nevadí, když ti budu říkat Bello? Takhle tě tu známe všichni." Jen jsem zakývala hlavou na souhlas, protože jsem byla netrpělivá, až mi konečně vysvětlí, co se tu děje.
"Takže Bello. Máš ponětí, kde teď jsi?" "Ne, vůbec netuším." Odpověděla jsem tak klidně, až jsem se sama divila. "Dobře, takže jsme před lidmi pořád v dokonalém utajení, dobrá zpráva." Pronesl to trochu nervózně. Nechápala jsem, co tohle mělo znamenat. Neměla jsem ale čas nad tím přemýšlet. Neodpověděl na otázku, kterou sám položil. Neřekl mi, kde teď jsem. Místo toho mi začal klást další otázky.

"Máš nějakou teorii, jak ses sem dostala?" Sklonila jsem hlavu a prohlížela si svoje dlaně a prsty, které jsme měla položeny v klíně. Zvedla jsem hlavu a začala vyprávět. "Dneska odpoledne mne můj otec, Carisle,…" Na Ernestově tváři se objevil zase úsměv a vědoucný výraz. "Vy, …vy, Carlisla znáte?" Otázala jsem se. "O tom později." Zase mi nic neprozradil. Prý že mi všechno vysvětlí, ale zatím kvůli něj vyvstala spousta dalších otázek. "Tykej mi prosím. Tady se všichni oslovujeme jmény." Upřel na mě milý, tak trochu prosebný pohled. Nešlo mu říct ne. "Dobře." Usmála jsme se zlehka na něj zpět. Cítila jsem se s ním dobře. Jakoby jsem na svou zvědavost zapomněla, jen občas se znovu vynořila na povrch. "Pokračuj, prosím." Přišlo mi, jako by tohle už slyšel mnohokrát. Jakoby svou zvědavost na jednu stranu jen předstíral, ale na druhou stranu na něm šla vidět jak v jeho hlase čím dál více roste. Nechala jsem ale své domněnky domněnkami a pokračovala ve vypravování.

"Tak tedy Carlisle mne poslal pro jednu knihu. Neposlal mne ale do své knihovny, ani druhé knihovny v našem domě. Šla jsem pro ni na půdu. Nikdy předtím jsem tam nebyla. Dostala jsem se až do místnosti, kde se měla ona kniha nacházet. Myslela jsem si, že už jsem ji našla. Chtěla jsem ji vzít z regálu, ale nešlo to. Snažila jsem se ji z tama dostat, až najednou se ten regál celý pohnul. Mezi ním a vedlejšími policemi se udělalo něco jako dveře. Přiznávám, že jsme se bála, ale vstoupila jsem dovnitř. Všimla jsme si, že na zemi byl nakreslen nějaký kruh. Prohlížela jsem si celou místnost. Měla jsem strach vstoupit do toho kruhu, vypadal tak magicky. Nakonec jsem se ale odhodlala. Ze začátku se nic nedělo. Za chvilku se ale objevilo bílé zářivé světlo. Jakoby se protrhla střecha. Ale to světlo nebylo jako sluneční svít, bylo mnohem ostřejší, až z toho bolely oči. Taky jsem slyšela vítr. Divoký vítr. Měla jsem pocit, jako bych se točila dokola. Pak jsem najednou pod sebou ucítila tvrdou ránu. Nejspíše od toho, jak jsem spadla na zem. Zjistila jsem, že na sobě nemám své šaty, ale tohle." Vzala jsem do ruky látku mé sukně. Jako bych se chtěla přesvědčit, že to stále na sobě mám. Podívala jsem se na Ernesta.

"Pokračuj, prosím." Pronesl uvolněně. "Proč? Proč to potřebujete vědět?" Vypadlo najednou ze mne. Ani jsem nad tím nepřemýšlela, ale z ničeho nic jsem tu otázku položila. "Za prvé bych byl rád, kdybys mi opravdu tykala a za druhé, to ti vysvětlím, až zjistíš, kdo jsi." V první vteřině jsem chtěla namítnout, že já přece vím, kdo jsem. Ale hned co mne to napadlo, jsem si tím nebyla tak úplně jistá.

"Když jsem zjistila, že na sobě nemám své šaty, nic z toho, co se přihodilo, jsem nechápala. Jediné rozumné vysvětlení, které mne napadlo, bylo, že to je jen sen. A svým způsobem si to pořád myslím." Odmlčela jsem se. "Mohu tě ujistit, že tohle sen opravdu není. Někteří lidé, by to tak ale mohli nazvat. Můžeš mi ale věřit, že nespíš. Pověz mi ale, co se stalo, jakmile jsi vystoupila z kruhu?" V jeho hlase byla teď slyšet obrovská zvědavost. "Uslyšela jsem hlas. Volal na mne jménem. Myslela jsem si, že se mi to zase jen zdá, ale pak jsem se otočila a v jednom z těch křesel seděla Alice. Před tím, než jsem vyšla z toho kruhu, jsem ji tam neviděla. A potom tam najednou byla." Ernest se usmál. "Dobře, poslední otázka a potom budu vysvětlovat já." Na okamžik se odmlčel a díval se na mne zkoumavým pohledem.

Čekala jsem na jeho otázku. Pořád se ale jen díval. Jakoby se ani nedíval na mne. Otočila jsem se. Úplně jsem zapomněla. To muselo být to, na co se chtěl zeptat. Křídla. Nebo co to bylo. Pomalu jsem se otočila k němu. Náhle jsem pocítila úplný nával zvědavosti. Potřebovala jsem to vědět. "Co to je? Nějaké křídla, nebo co? Tak už mi to prosím vysvětli."

"Prosím, uklidni se." Chtěl mne uklidnit, ale pronesl ty tři slova tak vzrušeně, až to bylo nepřirozené. Já jsem ale byla kupodivu okamžitě klidná. Poprvé ode mne odtrhnul zrak, bolestně zavřel oči, přiložil si prsty na spánky a mnul si je. Vyjeveně jsem na něj hleděla. Otočila jsem se nechápavě na Alici. Ta na něj taky hleděla, ale nebyla překvapená. Měla spíše lítostivý pohled. Ernest zvedl hlavu. Oči pořád zavřené. "Silný potenciál." Zašeptal spíše pro sebe.

Rychle zvedl hlavu. "Omlouvám se. Pokračujme prosím." Odmlčel se na chvíli. "Takže začněme pěkně od začátku. Slyšela jsi někdy něco o andělech?" "Jistě. O nich slyšel snad každý." "A kdo je podle tebe anděl?" "Těžko říci. Pan farář v kostele je popisuje jako pomocníky boží. Podle něj jsou to muži, kteří mají křídla a konají dobré skutky. Já ale nevím, jak si je představit. Možná na ně ani nevěřím. Copak by se na světě mohlo dít tolik zlého, kdyby někdo takový existoval?" "Tak na tohle možná časem změníš názor."

"Erne!" Ozvala se Alice, která dosud mlčela. "Nemáme na tebe věčnost, tak už prosím začni." Promluvila rozzuřeným hlasem. "Zrovna od tebe to sedí. Ale nejspíš chápu, jak jsi to myslela."

"Dějme tomu, že někde nějací andělé existují. Jak se podle tebe z nich stali andělé? Narodili se tak? Nebo se snad stali z lidí? A jestli ano, tak podle čeho se vybírá, kdo bude anděl a kdo ne?" "To netuším. Ale říká se, že jsou to lidé, kteří zemřeli a protože celý svůj život konali dobré skutky a vyhýbali se hříchu, tak se dostali do nebe a jsou z nich andělé." "Ach ty klepy a pověsti." Zašeptal spíš pro sebe. Šeptal, ale měla jsem dojem, že přesto chtěl, abych to slyšela.

"Tak tedy, musím ti prozradit něco, co ti teď úplně změní život." Čekala jsem. "Alice i ty…" Na chvíli se zase odmlčel. "…jste jedni z nich. … Jsi anděl."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SiReeN SiReeN | 29. října 2009 v 21:00 | Reagovat

=)) superná kapčka =)) Anděl?:DÖ =//

2 ClairdeLune-sbško ClairdeLune-sbško | Web | 29. října 2009 v 21:34 | Reagovat

AAA! a toto má mne vydržať až do nedele, alebo kdy máš v pláne ďalšiu kapitolu?? Ale inak superrr!! :-D

3 Gabča Gabča | Web | 30. října 2009 v 8:54 | Reagovat

Je to jako vždy nádherná kapča..:-) Sice jsem se něco málo dozvěděla..:-D a něco se mi potvrdilo..:-) ale pořád nevím to hlavní.. Takže z toho vyplývá, že se moc moc moc těším na další kapitolu..:-)

4 hanicka hanicka | 30. října 2009 v 10:34 | Reagovat

KRÁÁÁSA

5 iva iva | 30. října 2009 v 12:21 | Reagovat

super to jsem zvědavá co se bude dít s Bellou dál :-)

6 Janča Janča | 30. října 2009 v 13:07 | Reagovat

nááádhera ale proč nás pořád tak napínáš??? jesem taky moooc zvědavá cpo bude s Bellou :-D  :-?

7 Astirie Astirie | 30. října 2009 v 14:49 | Reagovat

Jo tak to mi bylo jasny od zacatku ze bude andelem :)
uz se nemuzu dockat jak to bude dal pokracovat ...
A hlavne jak to bude dal s Bellou a Edwardem ...

8 Nikcus - sbéčko Nikcus - sbéčko | Web | 1. listopadu 2009 v 19:27 | Reagovat

tjn, hlavne ci Edward a Bella  :-)

9 Gaudi Gaudi | Web | 3. listopadu 2009 v 11:14 | Reagovat

jeej andelícek xD krásna kapitolak! už aby tu bolo pokračko!

10 Astirie Astirie | 11. listopadu 2009 v 13:57 | Reagovat

Ahojky Ell kdy sem das dalsi kapitolku :)?

11 Ell Ell | Web | 11. listopadu 2009 v 16:11 | Reagovat

Ahoji Astirie, heji nevím. Mám toho strašně moc, ale během víkendu bych to snad nějak zvládnout mohla :-D. Omlouvám se všem, kdo marně čekají

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama